Weronika

10. 8. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Před 120 lety se narodila velká katolická spisovatelka a královna polského protinacistického odboje, Zofia Kossak-Szczucká, krycím jménem "Weronika".

 


 

Zofia Kossak-Szczucka (1889-1968) pocházela ze slavného uměleckého rodu Kossaků. Děd a strýc byli slavní malíři, dvě sestřenice slavné spisovatelky. Nějakou dobu pracovala jako učitelka, studovala malířství a kresbu, později se začala věnovat novinařině a psaní knih.

Kossaková byla vášnivou katoličkou s hlubokým národním cítěním. Vyrostla z ní jedna z největších spisovatelek 20. století, její nejslavnější román (resp. románové zpracování pověstí) Křižáci byl přeložen do 16 jazyků. Česky vyšel třikrát (1937, 1948 a /neuvěřitelné!/ 1976). Stala se vůdčí osobností katolického tisku, v politické rovině byla pravicovou konzervativní publicistkou vyznačující se tvrdým antikomunismem a antijudaismem. Neměla ráda židy, měla je za ideové nepřátele polského státu a prosazovala maximální potlačení jejich politického vlivu, na druhé straně ale již před válkou kritizovala násilnosti proti Židům a zdůrazňovala, že to jsou lidé a že nedat jim politický vliv neznamená chovat se k nim nelidsky.

Když vypukla druhá světová válka a Německo okupovalo Polsko, Kossaková se s plnou vervou zapojila do polského odboje pod krycím jménem Weronika. Byla přední tvůrkyní katolického odbojového tisku a založila odbojovou organizaci Fronta za znovuzrození Polska. Již v prvních letech války začala pomáhat Židům, byť šlo spíše o ojedinělé případy. Přelomovým se stal rok 1942, kdy začala likvidace Varšavského ghetta, z něhož začali být Židé masově odváženi do vyhlazovacích táborů. Kossaková, která měla jako významná osobnost odboje poměrně velký přehled o tom, co se děje, rychle pochopila, co Židy odvážené z ghetta čeká, a byla rozhodnuta se tomu postavit. Neměla mnoho prostředků, jak pomoci, ale byla skvělou ideoložkou, spisovatelkou a uznávanou vůdkyní a dokázala toho využít. Začala písmeným prohlášením a nutno říci, že se jí povedlo dokonale. V celém Polsku bylo jen málo osob, které by nacisté tak rádi dostali do péče, jako byla autorka Protestu, který v létě 1942 v počtu tisíců plakátů pokryl Varšavu a její okolí.

Kossaková v něm vykřičela strašlivé zděšení z hrůzného masakru, který neopomněla barvitě vylíčit, a odsoudila mlčení celého světa nad tím, co nazvala „nejstrašnějším zvěrstvem, jaké dosud poznaly dějiny“. Apelovala na své spoluobčany jménem jejich víry i jejich národní hrdosti, aby odsoudili bezbožné vraždění, kterému žádný katolík ani Polák nemůže lhostejně přihlížet, neboť Židé jsou sice nepřátelé, ale jsou to lidské bytosti a zaslouží si lásku a pomoc svých bližních. V září 1942 Kossaková a její blízká přítelkyně a spolupracovnice Wanda Krahelska-Filipowicz založily Prozatímní radu pro pomoc Židům. Složitým diplomatickým vyjednáváním dokázaly dát dohromady řadu navzájem ideologicky si dost vzdálených odbojových organizací, které spojily své úsilí. Kossaková přivedla do Prozatímní rady katolické a nacionalistické odbojové organizace a zařídila její napojení na církevní struktury, Krahelská kontaktovala podzemní stát a většinu dalších stran.

Když Krahelská dojednala finanční pomoc od Polské exilové vlády, další rozšíření organizace a její napojení podzemní struktury polského státu, z pomalu krachující Prozatímní rady se v prosinci 1942 stala Rada pro pomoc Židům. Její prohlášení pro lid byla podepisována fiktivním Konradem Żegotou. Zrodila se Żegota. V době svého vzniku už skrývala stovky Židů. Ač ale její zakladatelka, v samotné Żegotě Kossaková působila jen velmi krátce. Měla odlišné představy o fungování organizace, než jaké se prosadilo, a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace Społeczna Organizacja Samopomocy (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti a ženy.

Kossaková, ač bohatá a slavná, to neměla v životě lehké. Její první manžel Stefan Szczucký zemřel v roce 1921. V roce 1925 se provdala znovu, za Zygmunta Szatkowského, většinou ale dál používala jméno po prvním manželovi. Rok strávila v koncentračním táboře (1943-1944), naštěstí se nacisté nikdy nedověděli, koho to vlastně vězní. I přes tuto jejich nevědomost strávila později několik měsíců v úděsném Pawiaku a nakonec byla odsouzená k smrti. S pomocí odboje unikla a zúčastnila se Varšavského povstání, v němž bojoval a padl její syn. Po válce uprchla z Polska, neboť správně tušila, že příslušníci nekomunistického odboje nebudou mít v komunistickém režimu zrovna na růžích ustláno a pokud jde o autorku románu Pożoga: Wspomnienia z Wołynia 1917-1919 (připomínající barbarské zločiny Rudé armády na Ukrajině), tak ta už vůbec ne. Vrátila se v roce 1957, kdy došlo po Stalinově smrti k určitému uvolnění. Režim ji nejdříve přehlížel, pak se ji ale rozhodl využít, nechal jí vydat několik pečlivě vybraných knih a pak ji vyznamenal jako vzornou uvědomělou spisovatelku a hodlal ji umístit na nějakou významnou funkci ve svazu těch správných socialistických spisovatelů.

No, nevyšlo to tak, jak mělo. Kossaková medaili odmítla a napsala ve velkém stylu sžíravé pojednání na téma, co si o komunismu a celém režimu myslí a proč od něj nikdy žádné pocty nepřijme. A protože její dementi noviny neotiskly, obrátila se na církev, jejíž kněží i biskupové velice ochotně přečetli celé dílko na nedělních bohoslužbách. Osobně je na svých bohoslužbách přečetl i kardinál Wyszyński. Pak už její díla vycházela pouze v samizdatu a její jméno bylo komunisty vymazáno z oficiálních dějin polské literatury. Ovšem jen do pádu režimu.

V roce 1982 jí Jad Vašem posmrtně přiznal titul spravedlivá mezi národy, což některé historiky (především ty židovské) dodnes nenechává klidnými. Neustále se pokoušejí objasnit záhadu, jak se mohla „zuřivá antisemitka“, kterou Židé ve třicátých letech počítali mezi své největší nepřátele, stát zachránkyní Židů. Mně na tom ale nic zvláštního nepřipadá. Možná proto, že (v prvé řadě) rozhodně nebyla zuřivá antisemitka.

 

Zobrazeno 2172×

Komentáře

MakiPeggy

Podle obsahu mi přišla jako velmi statečná žena, která se nebála ukázat společnosti co si o ni myslí...<br />
S titulem "spravedlivá mezi národy" souhlasím, a i když byla proti Židům, tak člověk je člověk, všichni jsme stejní a nikdo nemá právo dělat mezi někým rozdíl. To, že se postavila za Židy a bojovala za ně jak jen mohla, ji jenom víc vyzdvihuje, už jen proto, že je měla "...za ideové nepřátele polského státu a prosazovala maximální potlačení jejich politického vlivu...". I když s někým nesouhlasíme, neznamená to, že nemůžeme bojovat za jeho zachránu, právě naopak, jako křesťané bychom si měli uvědomit, že je naší povinností pomáhat kde to jen jde ať už je to náš přítel či nepřítel.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka