Edith Piaf

19. 12. 1915 v Paříži přišla na svět vynikající francouzská šansoniérka Édith Giovanna Gassion – známá pod uměleckým jménem Édith Piaf. V jejích písních se odrážely zkušenosti, jež prožila, i poměry, ve kterých se nacházela. Tento umělecký přístup z ní učinil francouzskou národní ikonu.

---

Její dětství i mládí zahalují různé mýty a někdy se může zdát, že její životopis je opředen legendami – narodila se na chodníku, matka byla neúspěšná zpěvačka, otec pouliční akrobat, babička nechávala Édith ve špíně a o hladu, ve třech letech Édith oslepla a zůstala dva roky slepá, staraly se o ni prostitutky atd..

Archivní prameny ovšem podávají jiné a naprosto odlišné skutečnosti a některé pravdy o jejím životě vyšly na povrch až po její smrti. Narodila se v luxusní klinice (podle rodného listu), babička se o ni pečlivě starala, její dědeček byl zámožný obchodník, matka měla vynikající hlas a pod uměleckým jménem „Lina Marsa“ zpívala v luxusních kavárnách západní Paříže. Ve čtyřech letech Édith skutečně oslepla a matka jí díky vysokým honorářům mohla platit oční specialisty, kteří ji nakonec vyléčili. Existence Édithina otce však zahaluje tajemství. Nejpravděpodobnějším adeptem je Louis Alphonse Gassion, vychrtlý malý muž, za kterého se Édithina matka provdala zřejmě kvůli italskému občanství. Tak Édith získala hlas po matce a postavu po otci.

V době, kdy Édith oslepla, se o ni starala babička. Žily v silně katolizované oblasti, v městě Bernay. Babička byla katolička a v tomto duchu vychovávala i svou vnučku. Denně se modlila ke sv. Terezii z Lisieux, aby jí navrátila zrak. Stříbrný křížek po své babičce nosila na krku po celý život a nikdy jej nesundala. Před každým koncertem a vystoupením se modlila ke svaté Tereze a prosila, aby ji neopouštěla.
V roce 1930 se začíná učit servírkou, opouští dům svých rodičů. Již v této době Édith zpívá v lepších podnicích, což jí zřejmě zajistila její průbojná a podnikavá matka. Na výsluní ji dostává „král kabaretu“ Louis Leplée. V roce 1935 s ní Leplée nahrává první gramofonovou desku s šansony. Od roku 1937 Édith vystupuje ve známých pařížských podnicích. V roce 1946 podepisuje smlouvu s gramofonovou a filmovou společností „Label Pathé-Marconi“ (dnes EMI France), pro kterou do konce života nazpívá přes 200 šansonů.

Édith Gassion-Piaf se nedokázala upoutat se na jednoho partnera, což jí způsobovalo deprese, ale nevedlo k alkoholismu. Do roku 1949 s alkoholem neměla žádné problémy. Zvrat však nastal na podzim při koncertním turné po USA. Édith se v dubnu téhož roku beznadějně zamilovala do ženatého boxera alžírského původu Marcela Cerdana. Měl za ní na turné přijet lodí z Casablanky, Édith ho však přemluvila k letu a letadlo se zřítilo. Marcel v troskách zahynul a Édith si do smrti vyčítala, že ho zabila. Od té doby začala bezuzdně pít a stala se z ní notorická alkoholička, později se uchýlila také k drogám. Stala se z ní troska.

Édith Piaf umírá náhle a nečekaně 11. 10. 1963, v době protialkoholního léčení v Plascassier.

Legendy a nepravdy provázející ji po celý život, dokonce i na pohřbu, ani alkoholismus však nemohou zastínit velikost této světové šansoniérky, ženy s výjimečným hlasem.

^/Elda32/