Dnes si připomínáme narození českého spisovatele a překladatele katolické orientace (němčina, angličtina, francouzština, italština) Jana Čepa.
Jan Čep (31. 12. 1902 – 25. 1. 1974) po maturitě na gymnáziu v Litovli vystudoval filozofickou univerzitu v Praze (češtinu, angličtinu a francouzštinu) a později pracoval jako lektor, redaktor, překladatel a externí spolupracovník v řadě pražských nakladatelství.
Je známý především svými povídkami. F. X. Šaldou byl hodnocený jako výborný povídkář „jitřního zraku“. Při pobytu u nakladatele Josefa Floriana ve Staré Říši (roku 1926) se setkal s autory (např. R. Guardini, J. Maritain nebo G. Marcel), kteří dále velmi významně ovlivnili jeho další tvorbu směrem ke křesťanskému personalismu.
Roku 1947 byl členem delegace katolických intelektuálů v Římě na kongresu Pax Romana. Brzy se stal také členem Katolického výboru UNESCO. Roku 1948 doprovázel anglického spisovatele Grahama Greena při jeho návštěvě v Čechách.
Roku 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu téhož roku pak emigroval do Francie, odkud se již nikdy nevrátil. V letech 1951 – 1954 působil v Mnichově v rádiu Svobodná Evropa, poté se znovu vrátil do Paříže, odkud pracoval pro Svobodnou Evropu dále jako zpravodaj. Jeho Úvahy časové i nadčasové jsou dodnes aktuální. Měl velmi silný vztah ke své vlasti, proto se mimo ni necítil šťastný.
Byl nazýván básníkem smrti. V jeho díle je děj omezen na minimum, bytostně zde cítíme úzkost nad pomíjivostí tohoto světa.
Podobně jako V. Vančura byl básníkem prózy. Používal ale méně archaismů, Čepova řeč je klidná a vlídná jako milovaná venkovská krajina.
Překlady se zaměřovaly na přední díla soudobých – většinou katolicky orientovaných – autorů (např. S. Anderson, G. Bernanos, H. Pourrat, P. Claudel aj.).
Roku 1965 prodělal mozkovou mrtvici, a to mu znemožnilo další práci.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.