Byl zatčen P. Josef Toufar, jedna z obětí komunistické zvůle

28. leden 1950 – mohlo by se říci, že to byl den jako každý jiný. Pro někoho byl dnem narození, pro někoho dnem úmrtí, pro někoho dnem vítězství – pro Josefa Toufara, služebníka Božího, byl dnem zatčení StB a cestou k mučení a smrti.

---

Čím strašným se tak provinil, že tehdejší komunističtí pronásledovatelé ho museli „zlikvidovat“? Nepotřebovali důkazy, jim stačilo křivé obvinění z protistátní činnosti nebo pomluva, aby člověka zničili a zabránili tak šíření katolické víry. Docházelo k vraždám, věznění, mučení, zkrátka se snažili vytlačit církev ze společnosti a zlikvidovat ji. Za tohoto režimu byly umučeny a zavražděny stovky nevinných lidí. Mezi ně patřil i Josef Toufar.

Sedmačtyřicetiletý římskokatolický kněz Josef Toufar byl obviněn z manipulace a podvodu v souvislosti s zinscenováním tzv. čihošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v kostele v Čihošti pohnul kříž na oltáři několikrát ze strany na stranu. Na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek při mši pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB a v lednu 1950 došlo k jeho zatčení. Byl převezen do věznice ve Valdicích, kde 25. února téhož roku zemřel na následky věznění a krutého zacházení.

Na téma tzv. čihošťského zázraku nechaly komunistické orgány natočit propagandistický snímek Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Film měl církev očernit a usvědčit z podvodu. Také kniha Vladimíra Hodače Čihošťský zázrak byla napsána v duchu propagandy komunismu.

Objektivní a věrohodný pohled na celou událost tzv. čihošťského zázraku i na tragický osud P. Josefa Toufara přinesl František Drašner ve své knize Čihošťský zázrak: zpráva o P. Josefu Toufarovi /publikováno v r. 2002/.

V roce 2004 natočil režisér Jaromír Polišenský film In nomine patris – fiktivní rekonstrukci pozadí tzv. čihošťského zázraku.