Nar. Auguste Comte

17. 1. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

„Co je to velký život? Jsou to sny a touhy mládí, které se dočkaly realizace v dospělosti.“

 


Autorem citátu je Auguste Comte – celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte, jehož narození si dnes připomínáme.

Jeden ze zakladatelů sociologie, zakladatel pozitivismu, francouzský matematik, myslitel a společenský reformátor se narodil v roce 1798 v Montpellier na jihu Francie. V rodném městě vystudoval lyceum a v létě roku 1814 byl přijat na pařížskou École Polytechnique (přední vědecká a technická škola ve Francii, založena během revoluce roku 1794). Načas se ještě do rodného města vrátil, když byl po roce a půl studia na pařížské škole vyloučen za účast na protestu proti zastaralému způsobu výuky. Během krátké doby však do Paříže znovu odjel, živil se kondicemi z matematiky a uvažoval o emigraci do USA.

V roce 1817 byl Comte představen Henrimu de Saint-Simon a stal se jeho osobním sekretářem, spolupracovníkem a spoluautorem řady statí. Po sedmi letech se kvůli sporům v odlišných taktikách reformování společnosti Comte se Saint-Simonem rozešel. V tomto období vznikla raná verze jeho práce „Systém pozitivní politiky“, kterou přivítala řada renomovaných vědců.

V roce 1825 uzavřel sňatek s Caroline Massinovou. Živil se skromně kondicemi a psaním drobných textů. V dubnu 1826 zahájil Comte ve svém bytě soukromý kurs, ve kterém seznamoval zájemce se zásadami své pozitivní filosofie. V důsledku přepracování, rodinných neshod a existenčních problémů se Comte duševně zhroutil a byl nucen své kursy přerušit. K jejich obnovení došlo až v roce 1829.

V roce 1832 získal Comte pomocnou učitelskou funkci na Polytechnice (do té doby žil ve vysloveně nuzných existenčních podmínkách) a o pět let později funkci externího examinátora v tomtéž ústavu. Soukromě vyučoval matematiku a každou neděli na pařížské hvězdárně pořádal bezplatné přednášky pro veřejnost o astronomii, které navštěvovali lidé ze všech sociálních vrstev. Comte nikdy nedosáhl řádné akademické hodnosti ani postavení. Jeho žádosti o místo profesora na Polytechnice byly opakovaně zamítány, ovšem ve vědecké obci byl velmi oblíben a podporován.

Od konce třicátých let se Comte uzavřel sám do sebe, učil se anglicky, italsky a španělsky, aby mohl číst díla světových velikánů v originále. V této době se s ním také rozešla manželka a kvůli svým stále mystičtějším dílům postupně ztrácel své racionálně založené příznivce. Od roku 1852 žil jen ze sbírek svých nejvěrnějších stoupenců, se kterými v roce 1848 založil Pozitivistickou společnost a pro které až do své smrti pořádal pravidelné přednášky. Zemřel na rakovinu žaludku v kruhu svých nejvěrnějších žáků 5. září 1857 a je pochován na pařížském hřbitovu Père-Lachaise.

Auguste Comte žil v bouřlivé době revolucí a uvolňování morálky. Hlavním cílem jeho učení byla reforma společnosti, obnova morálních hodnot a stability, jeho myšlenky o sociologii stojí za přečtení a přemýšlení.

A ještě jeden jeho moudrý citát na konec. „S druhými nás může spojit jen dobré srdce; ze zištnosti nikdy trvalé přátelství nevzešlo.“

 

/Elda32/

Sdílet

Komentáře

Goretti Jj, Comte byl hustej... Chtěl založit pozitivistické náboženství, dával dohromady pozitivistický katechismus a podobný blázniviny.. - ale zase se celkem dobře pamatoval ke státnicům :-) Chápu podotek Johana, ale myslím, že je dobrý vědět i o něm, vždyť je zakladatelem sociologie, která se učí všude možně. Ovšem napsat se to dalo i "mileji".. :-) Díky Kaťuldě, která má práci s přípravou těchto sloupků!

radektichy Náhodou Auguste Comte byl symptaťák. Každou neděli dával bezplatné přednášky z Astronomie, který filosof / sociální vědec to dnes dělá? :-) Spoustu věcí vycítil správně a za duševní nemoc nikdo nemůže. Jinak: Comteův hrob na Pere Lachaise je dost opuštěný. Naopak nejnavštěvovanější jsou hroby Edith Piaf a... Oskara Wilda! :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka