Sir John Carew Eccles

27. 1. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Dnes si připomínáme výročí narození australského neuropsychologa, nositele Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z r. 1963 J. C. Ecclese.


Sir John Eccles (27. 1. 1903 – 5. 5. 1997) – australský vědec, který se zabýval neurofyziologií, laureát Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii (1963), nositel čestného doktorátu Univerzity Karlovy (1969) a Zlaté medaile této univerzity (1993). V srpnu 1968 otevřeně vystoupil proti sovětské okupaci v Československu.

Po získání titulu doktora medicíny na lékařské fakultě v Melbourne odešel Eccles do centra světové vědy britského Oxfordu, kde byl jeho učitelem pozdější nositel Nobelovy ceny sir Charles Sherrington. Jeho kolegy v Oxfordu byli např. S. Barber, A. Balfour nebo J. R. R. Tolkien.

Svou první vědeckou práci věnoval mozečku a jeho funkci v rámci regulace motoriky. R. 1937 dostal nabídku z nemocnice v Sydney, návrat do rodné vlasti ho ale zklamal. V Británii se vedly vášnivé vědecké debaty, v Sydney ale museli všichni přesně v 17 hodin opustit pracoviště, protože se zamykalo. Díky evropskému antisemitismu ale odešla do Austrálie řada vynikajících vědců, mezi nimi i Bernard Katz, se kterým Eccles vytvořil pracovní skupinu a začali pracovat na nervosvalovém přenosu u koček a žab. Výsledky později velmi přispěly k rozvoji chirurgie, největším objevem z té doby je ploténkový potenciál. Eccles se podílel také na objevu transmiterové funkce acetylcholinu.

R. 1943 se přestěhoval do Dunedinu na Novém Zélandu, kde se zaměřil na Renshawovy buňky v míše. Tehdy vydal knihu, ve které se stal jedním z autorů teorie chemického přenosu na synapsích, a díky tomu získal r. 1963 Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii.

R. 1952 – 1966 působil na univerzitě v Canbeře, kde zahájil nejlepší vědeckou etapu svého života. Spolupracoval s Hodgkinem a Huxleym a spoluzaložil Australskou akademii věd. Snímal intracelulární a extracelulární jednotkovou aktivitu, je jedním z průkopníků funkce červených a bílých svalů.

V 65 letech odešel do důchodu. Na jeho publikacích se podílelo 74 vědců z 24 zemí, publikoval 411 vědeckých prací a 4 knihy. Odešel na Newyorskou univerzitu v Buffalu, kde byl profesorem fyziologie a biofyziky. R. 1975 se přestěhoval do Švýcarska, kde se zaměřil na filozofii vědy. Bylo mu uděleno 16 čestných doktorátů, publikoval 15 monografií. Na Mezinárodním sjezdu fyziologických věd se r. 1968 otevřeně postavil proti sovětské okupaci Československa.

/Katulda/

Sdílet

Komentáře

Katka Doleželová (Katulda) Zajímavé je to určitě, mě neurologie vždycky bavila... i když učilo se to dost blbě :-D

metod Johan: Bohužel neznám, ale po mém kontaktu se semiotikou už mě nepřekvapí vůbec nic. Nemáš nějakou publikaci od J. M. Lotmana? Viděl jsem o něm dvouhodinový film a nepochopil jsem absolutně nic, dodneška mě to žere.<br />
Terence. Hledání ideových prohřešků tu máme všichni jako vedlejšák..

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka