31. ledna 1929 zemřel Jan Karafiát, český evangelický farář a spisovatel, vydavatel časopisu Reformované listy.
Narodil se 4. ledna 1846 v Jimramově. Přestože jeho rodina patřila k zámožnějším ve vesnici, jeho dětství bylo poměrně skromné. Základní vzdělání získal v místní evangelické škole, posléze studoval v Litomyšli na německém piaristickém gymnáziu, později na německém evangelickém gymnáziu ve Vestfálském Güterslohe. Po ukončení gymnázia mu vestfálští přátelé pomohli ke studiu teologie na univerzitě v Berlíně, Bonnu a Vídni. Pracoval v Kolíně nad Rýnem jako vychovatel, opět studoval v Edinburgu.
Byl členem londýnského misijního bratrstva, odkud ho vyslali do Roudnice, následně pro ně sepisoval knížku o Mistru Janu Husovi. Po návratu ze Skotska učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu na Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, jehož byl i spirituálem. 20 let působil jako farář ve Hrubé Lhotě (nynější Velká Lhota v Beskydách), v Praze se věnoval Bibli kralické.
Proslavil se především původní českou autorskou pohádkou Broučci, kterou poprvé vydal anonymně vlastním nákladem. Kritici v díle oceňují básnický sloh a psychologii dítěte, naopak se vedou spory o teologickou a morální hodnotu. Jan Skácel, český básník, v předmluvě k Broučkům o Karafiátovi jednou řekl:“On jediný dokázal dětem říci, že je na světě smrt, a nevylekal je.“
V podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Broučci jsou vyprávěním o rodince svatojánských broučků. Je to alegorický obraz toho, jak by měla žít rodina podle Božích přikázání v evangelickém duchu. Kniha je určena primárně dětem, přesto ji však mají v oblibě i dospělí díky zobrazení lidských vztahů, výchově dětí a životní moudrosti.
Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože,
a pěkně Tě prosíme,
dej, ať se Tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.
Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Karafi%C3%A1t http://www.spisovatele.cz/jan-karafiat Jan Karafiát: Broučci
/Relia/
Vpodvečer tvá čeládka.... pro mě nostalgická vzpomínka na farní večery s breviářem, kdy se todleto recitovalo před kompletářem.
téda, pán Karafiát, hm dneska by byl velice ráda, že skautské malé světlušky mají jeho knihu za vzor:-):-)
je pravdou, že od té doby, co věřím, s Broučky pravidelně vnitřně zápasím. čtu je stále dokola. někdy mi připadají úzkoprsí, omezení, netolerantní, mrávokárně ukáznění. pak ale udělám nějaký průšvih a vracím se jako splihlý brouček spátky k Pánu Bohu. myslím, že celé je to v té "bázni", abychom si nemysleli, že bázeň je strach. bázeň je respekt, úcta, pokora. je dobrý být brouček a bát se. a taky milovat.<br />
a propos doporučuji rozhlasový pořad o Karafiátovi: http://www.rozhlas.cz/cb/zprogramu/_zprava/462668
Broučci - moje dětství (ještě s Kájou Maříkem ;))... Někdy mi to přišlo celkem tvrdý, třeba ten samotný závěr... Ale teď jak jsem si přečetla to “On jediný dokázal dětem říci, že je na světě smrt, a nevylekal je.“ , tak to má něco do sebe...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.