Linus Carl Pauling

Roku 1901 se narodil americký kvantový fyzik a biochemik, nositel Nobelovy ceny za chemii

---

Narodil se na počátku minulého stolení, 28. února 1901 v americkém státě Oregon. Jeho otec, neúspěšný lékárník cestoval se svojí rodinou po mnoha různých městech státu Oregon a roku 1910 zemřel. Jeho matka Isabel se starala o Linuse i jeho dva mladší sourozence. On sám byl nenasytným čtenářem už od dětství. Jeho přítel Jeffers měl v ložnici chemickou laboratoř a jeho pokusy inspirovaly mladého Linuse, aby se stal také chemikem. Nesplnil však požadavky střední školy, kterou studoval a proto mu nebyl udělen diplom. Toho se dočkal až o 45 roků později, když už byl držitelem dvou Nobelových cen.
Během studia na Oregonské vysoké zemědělské škole současně pracuje na plný úvazek, aby se uživil. Ve druhém ročníku dostal možnost přednášet kvantitativní analýzu, sotva ji sám dostudoval. Zajímá se elektronickou strukturu atomů a jejich propojení v molekulách. Rozhodl se zaměřit na výzkum v oblasti lékařství, chemické vlastnosti substancí, strukturu atomů a dává tak základ nové vědě kvantové chemie. Dále se zabývá studiem krystalové soustavy nerostů
Pauling cestoval i do Evropy kvůli vědecké spolupráci s německým fyzikem Arnoldem Sommerfeldem či dánským fyzikem Nielsem Bohrnem nebo rakouským fyzikem Erwinem Schrödingerem. Všichni tři spolupracovali na novém poli kvantové mechaniky i v jiných odvětvích fyziky. Stal se jedním z prvních vědců na poli kvantové chemie a průkopníkem vědeckého výzkumu struktury molekul z hlediska kvantové teorie.
Oženil se s Helenou Millerovou a měli spolu tři syny a dceru. V roce 1929 byl povýšený na docenta, v roce 1930 na profesora a r. 1931 mu americká chemická společnost udělila cenu za nejvýznamnější vědeckou práci. V pouhých 30 letech byl nejmladším vědcem, který dosáhl této ceny.
Měl se podílet na vývoji atomové bomby, což odmítl. Studoval a rozvíjel další fyzikální oblasti vědy např. v oblasti rentgenového záření, difrakce a prováděl studium molekulární struktury mnoha chemických látek. A další a další jevy, které jsou pro laiky poměrně vzdálené.
V roce 1954 přijal Nobelovu cenu za chemii za svoji práci Povaha chemické vazby, což je považováno za jeho vrcholné dílo.
Zabýval se podrobným studiem krevního barviva – hemoglobinu v závislosti na přítomnosti či nepřítomnosti atomů kyslíku. To jej přivedlo ke studiu bílkovin a jejich chemických vazeb.
Do politického dění se nezapojoval, dokud nevypukla druhá světová válka. Tehdy se stal aktivním zastáncem míru. V roce 1946 se zapojil do výboru atomových vědců, kterému předsedal Albert Einstein. Společně varovali před nebezpečím spojeným s vývojem nukleárních zbraní. Kvůli svým postojům mu byl několikrát během života odmítnut pas, byl podezřívaný ze spojení s komunisty a nemohl se zúčastnit některých vědeckých konferencí v Evropě.
V padesátých letech se začal zabývat problémem znečištění atmosféry, zvláště smogu v Los Angeles. Většina vědců viděla příčinu v provozu chemických továren a rafinérií, on se zabýval výfukovými plyny automobilů na benzínový pohon. S dalšími vědci začali vývoj automobilu na elektrický pohon. Zabýval se studiem psychických nemocí v závislosti na roli enzymů v mozku, vlivem vitaminu C na lidský organismus atd. až do své smrti v roce 1994.

autor: růžetrnitá