Il Prete Rosso – „zrzavý páter“. Pod touto přezdívkou se skrývá jméno slavného barokního hudebního skladatele, italského kněze a houslového virtuóza Antonia Lucia Vivaldiho, jehož narození si dnes připomínáme.
Antonio Lucio Vivaldi se narodil 4. března 1678 v italských Benátkách. Talent zřejmě zdědil po svém otci, který byl, ač povoláním holič, znamenitým hudebníkem a je dost pravděpodobné, že i skladatelem. Základy hry na housle tedy získal Antonio od svého otce, později mu první lekce poskytl Giovanni Legrenzi, znamenitý barokní skladatel.
Vivaldi vystudoval teologii a v roce 1703 byl vysvěcen na kněze. Trpěl však od dětství vrozeným zúžením hrtanu, ze kterého se později vyvinulo vážné astma. Na základě tohoto onemocnění byl nejprve osvobozen od povinnosti sloužit mše (1704) a v roce 1706 přestal být aktivním knězem.
Od 1. prosince 1703 se stal houslovým mistrem v sirotčinci Pio Ospedale della Pietà v Benátkách. Úkolem této instituce bylo poskytnout ochranu a vzdělání opuštěným dětem, sirotkům a dětem, o které se rodiče z různých důvodů nemohli postarat. Chlapci se vyučili řemeslům a opouštěli sirotčinec v 15 letech. Dívky byly vedeny k domácím pracím, získávaly hudební vzdělání a ty nejtalentovanější se stávaly členkami Ospedalského sboru a orchestru. Povinností sboru a orchestru byla účast na mších a slavnostech církevních i světských. Pro toto těleso napsal Vivaldi mnoho koncertů, kantát a duchovních skladeb.
V průběhu let 1703 – 1729 byl Vivaldi neobyčejně plodný. Zkomponoval řadu oper a mnoho hudby instrumentální i vokální.
V 18. století byla opera v Benátkách nejpopulárnější formou zábavy a nejvýnosnější pro skladatele. Vivaldi svou operní dráhu zahájil ale mimo Benátky. Jeho první opera Ottone in villa měla premiéru ve Vicenze roku 1713. Od roku 1718 byl Vivaldi po tři roky kapelníkem na dvoře Filipa Hessenského, vévody Mantovského, kde komponoval opery pro potřeby dvora. V roce 1725 se vrátil do Benátek, aby v jediném roce uvedl čtyři nové opery.
V tomto období zkomponoval své dnes snad nejpopulárnější dílo Čtyři roční doby, čtyři houslové koncerty zobrazující roční období v přírodě. Inspirací bylo patrně okolí Mantovy. Toto dílo znamenalo doslova revoluci v hudbě.
Na vrcholu své kariéry dostával Vivaldi objednávky ze šlechtických a královských dvorů celé Evropy. Např. svatební kantáta Gloria e Imeneo byla psána ke svatbě francouzského krále Ludvíka XV. a cyklus koncertů La Cetra byl věnován rakouskému císaři Karlu VI. Karel VI. jej vůbec velmi obdivoval, jmenoval ho rytířem a odměnil zlatou medailí.
Jako většina skladatelů té doby se na sklonku svého života dostal Vivaldi do finančních potíží. Měnící se vkus publika začal považovat Vivaldiho za staromódního. Vivaldi rozprodal své partitury za minimální ceny a přesunul se do Vídně, kde doufal ve větší uznání, neboť císař Karel VI. byl jeho velkým příznivcem. Skutečně se stal císařovým dvorním skladatelem, ale krátce po příjezdu do Vídně císař zemřel. Tato rána osudu zanechala skladatele bez ochránce a bez finančních prostředků. Prodával další rukopisy a zanedlouho po císaři, 27. nebo 28. června 1741, zemřel.
Na téměř 200 let upadla hudba Antonia Vivaldiho v zapomnění. Většina Vivaldiho děl byla znovuobjevena až v první polovině 20. století v Turíně a v Janově a byla publikována v průběhu druhé poloviny století. Z jeho hudby čiší potěšení z komponování a radost ze života, která se přenáší na posluchače. V tom tkví i dnešní popularita Vivaldiho skladeb.
/Elda32/
Vivat A. Vivaldi:-), má moc krásnou hudbu:-), patří k mým<br />
velmi oblíbeným "klasikům":-)
Týjo, vůbec jsem netušila, že byl knězem... Ale řeknu vám, že jeho zahrát by mi stačilo ke štěstí v celé mé hudební kariéře:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.