Mezinárodní den divadla

27. března si můžeme připomenout mezinárodní den divadla.

---

Vývoj českého divadla – divadlo včera a dnes
Středověké divadlo
Staročeské drama se zhruba od 12.století vyvíjelo z liturgických obřadů a dlouho zůstávalo jejich součástí. Vedle náboženského fungovalo také drama světské. Zpravidla šlo o improvizované výstupy, předváděné především profesionálními herci a kejklíři.

Baroko – jezuitské drama
Během 16. a 17. století se hrály školní hry provozované především jezuitským řádem. Pro venkovské i mětské publikum vzniklo české lidové drama. Profesionální divadlo obstarávaly kočující společnosti ze zahraničních zemí (německé, anglické, částečně francouzské a italské).
Barokní hry byly součástí repertoáru veřejně přístupných divadel (Šporkovo divadlo v Praze, založeno v roce 1701, Divadlo v Kotcích – založeno v r. 1738).

Národní obrození a 19. Století – vznik českých divadel
Vlastenci programově usilovali o vytvoření živé české kultury. Jeden z hlavních priorit bylo používání a zachování českého jazyka v divadlech. Počátky českého profesionálního divadla jsou spojeny s činností pražského Vlasteneckého divadla, tzv. Boudy a budovou Nosticova Národního – posléze Stavovského divadla (první pokusy od r. 1785). S nimi je spjata tvorba osobnosti jako Václav a Ignác Thámové, Jan Nepomuk Štěpánek, Josef Kajetán Tyl.
Profesionální divadlo se rozšířilo i na venkov. V roku 1849 vzniklo první česká cestující divadelní společnost J.A. Prokopa, vrcholila činnost lidových kočových loutkářů.
Otevření Prozatimního divadla v r. 1862 se české divadlo definitivně oddělilo od německého. Formovala se zde první generace českých profesionálních herců. Rozvíjela se také opera. Premiéru mělo sedm oper Bedřicha Smetany.

Národní divadlo
České divadelnictví dosáhlo evropské úrovně po otevření Národního divadla v Praze – r. 1883. Nárůst počtu česky uváděných představení, i dramatické tvorby (Stroupežnický, Šubert, Alois a Vilém Mrštíkové, Preissová, Jirásek aj.) umožnil stylovou diferenciaci českého divadla ve směru realismu a naturalismu. České divadlo se rozvíjelo i mimo pražskou scénu. V r. 1884 vzniká Národní divadlo v Brně.

Avantgartní počátky 20.století
Počátky 20. stol. přinesly nové stylové podněty. Vzniklá symbolická a expresionistická dramata. Zejména tvorba Jaroslava Kvapila výrazně ovlivněna pojetím režie Reinhardta a Stanislavského. V r. 1907 v Praze otevřeno Mětské divadlo na Královských Vinohradech, zásluhou Karla Huga Hilara prosazovány expresionistické tendence. Také již rozvinutá profesionální kritika (F.X.Šalda. V.Tille, J.Vodák. V plném rozkvětu je kabaret a šantán, vrcholící Červenou sedmou.

Samostatný stát
Po vzniku samostatného Československa prudký rozvoj českého divadla. Kulminace dramatické tvorby Karla a Josefa Čapků, F. Langera a řadou vynikajících herců a osobností: Nasková, Dostalová, Sedláčková, Vydra, Kohout, Haas, Scheinpflugová a další.


Avantgartní scény – fantastika a komediálnost
Avantgardními divadelníky založeno Osvobozené divadlo (1925). Z režisérů uplatnění nacházejí zejména Frejka, Honzl, od r. 1927 slavná autorské a herecké duo Voskovec a Werich. Avantgardní tendence završil zakladatel divadla D34 - E.F. Burian.

Okupace a reálný socialismus
Za okupace bylo české divadlo potlačováno, likvidováno, v r.1944 všechna divadla uzavřena. Po roce 1948 divadla zcela reorganizována, znárodňována. Tvůrčí metodou se měl stát socialistický realismus, vzniká tzv. budovatelské drama.
Od konce 50.let vedle diferencujících divadel začínají fungovat divadla malých forem (Divadlo na Zábradlí, Semafor, Rokoko a další)
V 70.letech na divadla malých forem navázala divadla studiového typu (Husa na provázku, Studio Ypsilon, HaDivadlo aj.)
S oficiální divadelní scénou fungovala i neoficiální, samizdatová divadla. Legendárním se stalo Bytové divadlo Vlasty Chramostové.

Stručně ze současnosti:
Černé divadlo – principem jsou optické hříčky, využívající nedokonalosti lidského oka, tzv. černý kabaret. Černou na černé nelze rozpoznat. Nezjnámější je divadlo TA FANTASTIKA PRAHA. Divadlo TA FANTASTIKA bylo založeno v roce 1981 v New Yorku Petrem Kratochvílem. Dále v Praze najdeme divadlo All Colours Theatre = černé divadlo s prvky muzikálu a zejména pantomimy.

Činohra – nejrozšířenější forma v ČR.

Laterna Magica – spojuje nejrůznější formy elektronického obrazu s živou jevištní produkcí. Spolupracuje s mnoha zahraničními institucemi. Účastní se řady mezinárodních projektů.

Loutkové divadlo – mezi nejznámější loutkáře v novodobé historii patří Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka. Za počátek loutkové výroby v Čechách se považuje rok 1912. Loutková divadla v Praze s mezinárodním ohlasem: Divadlo Buchty a loutky, Divadlo Minor.

Opera – nejvýznamnější operní soubor Národního divadla v Praze, Státní opera v Praze, Národní divadlo v Brně. Světové uznávané pěvkyně (mezzosopranistky): Magdalena Kožená, Dagmar Pecková, Eva Urbanová.

Opereta – nejznámější operetní scénou je Hudební divadlo v Karlíně. Velkou událostí byl zájezd do Japonska v roce 2000 s muzikálem My Fair Lady.

Muzikál – v posledních dvou desetiletích v ČR velký rozmach.

Taneční divadlo (balet, tanec) – Jedna z nejdůležitějších baletních scén Národní divadlo Praha – od r. 1883. Ze všech zvučných jmen jmenujme aspoň Vlastimila Harapese, dále Jiří Kylián, choreograf, umělecký šéf – Petr Zuska. Sólistky – Tereza Podařilová, Adéla Pollertová

Pantomima – od roku 1959, kdy se svou skupinou pantomimy přišel Ladislav Fialka do divadla na Zábradlí.

Odkazy: http://www.czech.cz/cz/kultura/ceska_umelecka_tvorba/divadlo, http://cs.wikipedia.org/wiki/ceska_divadla/

/Katis/