Bílá sobota

Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobu a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a půstu. Den očekávání, nesený pochybnostmi, beznadějí, ale i nadějí.

---

„Sestoupení do pekel je poslední fází Ježíšova mesiášského poslání: je to rozšíření vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst.“ (Katechismus § 634)
Na Bílou sobotu církev zásadně neslaví mší svatou.

„Na zemi je dnes veliké ticho a samota, protože Král spí. Vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říši mrtvých. Jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jde navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti. Přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou. Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem.“ (Podle starobylé homilie na Velkou sobotu)

Velikonoční noc (vigilie):
Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšení v jediném celku.
Vyjadřuje velikonoční „ochranu“ před smrtí a „přechod“ (pesach) z područí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.
Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění pro Pána (srv. Ex 12,42), v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Velikonoční vigilie byla od prvních křesťanských dob slavností noční a končila teprve společným stolováním za rozbřesku.

Oslava Velikonoční noci má přehledně členěnou strukturu:

• Oslava velikonočního světla
(Velikonoční oheň, velikonoční svíce)

• Symbolika velikonoční svíce – „paškálu“
Název velikonoční svíce „paškál“ pochází z latinského „paschale“ – velikonoční. Je znamením vzkříšeného Krista, „pravého světla, které osvěcuje každého člověka“ (Jan 1,9). V úvodní části se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa a omega. Přitom se říká: „Kristus včera i dnes, začátek i konec, alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků, on vládne dějinám. Jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků.“ Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: „Světlo Kristovo“ a věřící nato odpovídají: „Sláva Tobě, Pane“. Postupně si pak věřící zapalují od paškálu své svíce. Křesťan, který je včleněn do Krista – světla prorážejícího veškerou temnotu, se také sám stává celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní (srv. Mt 5,14). Následuje velikonoční chvalozpěv „Exultet“. Ten je chválou světla, které dává Bůh svému lidu: „Pohleď, jak na celém světě zmizely temnoty“, protože „to je ta noc, o které je psáno: Noc jako den se rozjasní“.

• Bohoslužba slova
V této části velikonoční oslavy si věřící připomínají podivuhodné skutky, které Bůh od počátku učinil.

• Křestní bohoslužba
(svěcení vody, obnova křestních slibů, křest) Tajemství a dar křtu vyvěrá z Velikonoční události. Je naší účastí na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví (a obnovuje) právě o velikonocích. „Křest (řecky:baptidzó) znamená ponořovat.


„Křest v Krista Ježíše je navázání osobního pouta s Ježíšem, které znamená pro člověka ochranu, péčvysvobození z neodvratné moci zla“. (P. Aleš Opatrný)
„Křtem jsme s ním byli pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus – byli vzkříšeni z mrtvých slavnou mocí svého Otce a vstoupili tak na cestu nového života“ (srv. Řím 6,4). Akolyté roznesou opět světlo všemu lidu. Každý si zapálí svíci k obnově křestního slibu, na kterou jsme se připravovali celý půst.
Na první tři otázky odpovídáme „ANO“. Tedy umíráme starému člověku, tj. zříkáme se zla ve svém životě. Na další tři odpovídáme „VĚŘÍM“. Zřetelně, každý za sebe vyznává svůj vztah k Kristu. Na znamení obnovy kropí kněz lid svěcenou vodou. Zpívá se píseň č. 511 z Kancionálu „Viděl jsem pramen vody“. Následují přímluvy s odpovědí „Kyrie, Kyrie, eleison“.

• Eucharistie
Eucharistie je zpečetěním a dalším napojením na Ježíšův triumf. Je pokrmem na cestu k branám našeho Domova.

Neděle zmrtvýchvstání – mše svatá je velikonoční neděle je slavena co nejslavněji. Paškál – symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt, je viditelně umístěn u ambonu. Na závěr mše se žehnají velikonoční pokrmy.

Odkazy: http://staremesto.uhr.cz/, Farní časopis, občasník Michael, č.26/Velikonoce 2004
Bible

/Katis/