Bohuslav Burian

Zítra si připomeneme 50. výročí úmrtí Bohuslava Buriana, katolického kněze, statečného odpůrce nacismu a komunismu a oběť komunistického teroru.

Narodil se 16. října 1919 jako syn řezníka, na kněze začal studovat u augustiniánů v roce 1938. Za války musel přerušit studium, podílel se na protinacistickém odboji a v roce 1943 byl zatčen a poté vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce dokončil bohoslovecká studia, v roce 1947 byl vysvěcen na kněze a působil jako kaplan ve Slavonicích.

19. června 1949, o slavnosti Božího Těla, přečetl věřícím v Brně pastýřský list "Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky", což mu vyneslo téměř půl roku vazby. V listopadu téhož roku byl přeložen do Moravské Nové Vsi, odkud v září 1950 uprchl do Rakouska. V následujících měsících se opakovaně vracel a převáděl do zahraničí kolegy kněze a řeholníky.

Bohuslav Burian byl dopaden a zatčen v prosinci 1951 a v roce 1952 byl ve vykonstruovaném procesu na základě přiznání vynucených mučením a drogami odsouzen v uměle vytvořené skupině za údajné vyzvědačství a velezradu na 20 let těžkého žaláře. Spolu s ním byla na šest let odsouzena i jeho sestra Ludmila Burianová.

Bohuslav Burian byl velice vzpurný vězeň, který se odmítal nechat zlomit a vzdoroval převýchově i mučení, jeho spoluvězni mu pro jeho statečnost a dobrodružné osudy říkali pistolník. Ač byl opakovaným týráním silně zubožen, v lednu 1959 dokázal uprchnout z Leopoldova, nejtvrdší a nejpřísněji střežené věznice v Československu, po pěti dnech byl ale dopaden. V Leopoldově byl po dopadení za trest velmi brutálně mučen, poté byl převezen do Mírova, kde (pravděpodobně 29. dubna) podlehl kombinaci vnitřních zranění způsobených mučením, nedostatečné lékařské péče a zápalu plic.

/Cinik/