Dnes si připomínáme založení La communauté de Taizé – komunity Taizé.
V roce 1940 založil tehdy pětadvacetiletý bratr Roger v jihofrancouzské vesničce Taizé mezinárodní ekumenickou komunitu, jejíž každodenní život by byl založen na jednoduchosti a dobrotě srdce.
V době druhé světové války bez meškání neváhal pomoci lidem bez domova, v nouzi. S pomocí skromné půjčky zakoupil v Taizé dům, kde se skrývali uprchlíci, mezi nimiž byli i Židé.
Při zakládání komunity Taizé hledal bratr Roger cesty k uzdravení rozkolů mezi křesťany a prostřednictvím smíření křesťanů možnost překonání mnohých konfliktů v lidské rodině. O Velikonocích roku 1949 se několik bratrů natrvalo zavázalo k životu ve společenství, v celibátu a v co největší prostotě. Šlo převážně o bratry z evangelických církví, ale zanedlouho se ke komunitě přidali i katolíci. Komunitu dnes tvoří sto bratří (katolíků i různých protestantských vyznání) z více než pětadvaceti národů. Již svou existencí je komunita konkrétním znamením smíření mezi rozdělenými křesťany a odloučenými národy. Nepřijímají žádné dary ani dotace, žijí jen z toho, co sami vydělají svou prací.
Od konce padesátých let dvacátého století mnoho tisíc mladých lidí z různých zemí nachází cestu do Taizé, kde se podílejí na týdenních setkáních s modlitbami a rozjímáním. Mimo to bratři z Taizé navštěvují lidi v Africe, Severní i Jižní Americe, Asii a Evropě, a organizují malá i velká setkání, která jsou součástí „pouti důvěry na zemi“.
Týden v Taizé může vést k objevu, že společenství s Bohem v tichu a modlitbě vede k láskyplnému společenství a solidaritě s druhými lidmi. Mladí lidé z celého světa, jejichž sdílení se odehrává ve velké otevřenosti a vzájemném naslouchání, zjišťují, že cesty jednoty mohou procházet napříč růzností křesťanských vyznání a odlišností kultur.
Taizé kolem sebe nevytváří hnutí. Všichni, kdo vykročili na „pouť důvěry na zemi“, jsou vyzýváni, aby se vraceli domů s těmito otázkami: Jak se přiblížit k pramenům společenství s Kristem, jak žít z jeho pokoje a radosti? Jak být nositeli důvěry a odpuštění tam, kde žijeme?
„Od nynějška se již neohlížej nazpět, raduj se v nekonečné vděčnosti a nikdy se neboj předcházet jitřenku, abys chválil, abys žehnal a abys zpíval Kristu, svému Pánu.“
Převzato z oficiálních stránek komunity Taizé - http://www.taize.fr/cs
já vím že to myslel vážně..ale pořád doufám že je to ten jeho smysl pro humor, jinak si totižn edokážu spoustu věcí vysvětlit
Copak nejde obojí?<br />
---------<br />
Co mě ale vyděsilo: Nemít strach o spásu duší...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.