Jan Anastáz Opasek

20. 4. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

se narodil 20 dubna roku 1913 ve Vídni. Odmalička byl tvrdohlavý a také rád chodil do kostela. Po první světové válce se Opaskovi přestěhovali do Čech, do Kolína, kde žila jeho babička.


Po maturitě vstoupil do břevnovského kláštera a tam přijal jméno Anastáz podle prvního opata kláštera z desátého století. Studoval teologii v Praze i v Římě a 11. 7. 1938 byl vysvěcen na kněze a hned v září na to byla mobilizace. Stávající opat musel odjet a mladičkého Anastázie jmenoval převorem kláštera.

V březnu 1947 byl Opasek zvolen opatem a 19. 9. 1949 komunisty zatčen a za nelidských podmínek vězněn a odsouzen na doživotí, za „špionáž a velezradu“. Matka i jeho představení marně pátrali, co se s ním stalo. Patnáct měsíců byl držen v samovazbě, bez knihy bez ničeho, jen sám se sebou. Ale i v podmínkách, které pošlapávaly lidskou důstojnost, zakazovaly jakoukoli modlitbu či projev zbožnosti, věznění kněží sloužili mše svaté a proměňovali víno připravené z rozinek a chléb v krev a tělo Ježíše, za paténu sloužilo víčko z umělé hmoty, za kalich tuba od léků…

Po 11 letech tvrdého vězení v Kartouzích, v Leopoldově i jinde byl na základě amnestie propuštěn na svobodu. Ale byl neustále pod dohledem Státní bezpečnosti. Neměl „státní souhlas“, nemohl tedy působit jako kněz. Pracoval jako dělník na stavbě pražských sídlišť. Po převratu v roce 1968, když složil slib věrnosti socialistickému Československu mohl začít působit jako výpomocný kněz, ale jen na krátkou doby, pak mu byl souhlas opět odebrán. V prosinci 1968 se rozhodl odejít do exilu do benediktinského kláštera v Rohru, kde pak žil až do své smrti. Pro mnohé Čechy i Slováky, kteří žili také v exilu byl opravdovým otcem. Měl mnoho přátel mezi kněžími, umělci, i mnoha prostými lidmi. Byl mezi nimi např. Jaroslav Hutka, hudebník, výtvarník a spisovatel, písničkář Karel Kryl, evangelický farář a hudebník Svatopluk Karásek a mnoho dalších. Byl nejen knězem, ale i básníkem a podle svých slov „opat chuligán“.

Vedl také práci křesťanské laické organizace Opus bonum. V roce 1990 se Opasek vrátil do Československa, zasloužil se o navrácení břevnovského kláštera řádu a významně se jako opat podílel na obnově kláštera k jeho mileniu v roce 1993. U příležitosti 80. narozenin jej papež Jan Pavel II. jmenoval arciopatem. Zemřel v bavorském klášteře Rohr 24. srpna 1999.

Na závěr alespoň jedna z jeho básni:

Kříž

Dvě břevna
a nic víc
to stačí však
pro celý život

setřásti jeho tíž
marně, ach marně,
rostlý jsi tak,
jen rozpažíš
a kříž se tvoří

tak Bohem stvořen
v svém člověčenství,
aby se přiznával
k své podstatě

je tíže lehká,
může být,
neneseš sám,
jdeš s Kristem,
nadnáší
život i smrt
svou rukou lásky

a můžeš jít
svou cestou,
Bohem posílen

Zpracováno podle knihy Opat chuligán Moniky Elšíkové, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství roku 2005.

/růžetrnitá/

Zobrazeno 3064×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka