Jean de La Fontaine

13. 4. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Narodil se 8. června 1621 a zemřel 13. dubna 1695 v Paříži. Je známý jako francouzský bajkař.

 


Mladý Jean studoval v koleji, kde se skvěle učil latinu, ale ať už tomu bylo z nedbalosti nebo lenosti, poněkud opomínal řečtinu. Později litoval, protože veškeré staré texty musel číst v latinském překladu. R. 1641 se přemisťuje do pařížského kláštera v ulici St Honoré, kde se věnuje modlitbám a Bohu. Mnišský život jej ale neuspokojuje o nic víc než předchozí studia. Oceňuje pouze posvátné ticho, které mu umožňuje naplno se věnovat četbě, svému nejoblíbenějšímu koníčku. Bohužel Jeanova oblíbená četba nemohla imponovat představeným, neboť nevychvalovala Boha. V klášteře proto stráví pouhých osmnáct měsíců a pak jej opouští. Znovu se vrací ke studiím práv a r. 1649 získává v Paříži titul.

V průběhu studií se musí podrobit vůli svého otce a r. 1647 si bere za ženu M. Héricart, tehdy pouze čtrnáctiletou. Vzhledem k okolnostem toto manželství nikdy nebylo šťastné. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se jim narodil syn Charles. La Fontaine nikdy nebyl ani dobrý manžel, ani dobrý otec.

R. 1652 přejímá práci svého otce a stává se správcem vod a lesů. Úsilí a snaha mu vydržely až do r. 1672, kdy se tohoto těžkého úkolu vzdává. Práce mu ale poskytovala dostatek volného času, aby se mohl věnovat setkání v Paříži s přáteli. Zde se projevuje jeho náklonnost k poezii. V tomto období vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Věnoval mu asi třicet básní svého díla. La Fontaine zůstává věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV.

R. 1684 je zvolen do Francouzské akademie a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Své nové práci se věnuje excelentně a nevynechá ani jedno setkání akademiků.

Je snad nejslavnějším klasicistním básníkem vůbec. Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata, která se vyznačovala výraznou alegorií. Tento rys podával živý obraz francouzské společnosti 17. století. Stejně jako další klasicistní umělci, tak i on čerpá inspiraci u svých předchůdců, od Ezopa až po středověké moralisty. Své bajky také často aktualizuje podle vývoje a potřeb společenské kritiky.

 

Na závěr pár jeho citátů:

Přátelství s hlupákem je největší ze všech zel. Lepší je chytrý nepřítel.

Pestrost je pěkná věc, leč v duši musí tkvět, a nejen na šatech.

V každé době museli malí pykat za hloupost velkých.

/růžetrnitá/

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka