Bernadetta se narodila 17.února 1844 v Lurdech. Byla obyčejné děvče, nejstarší dcera z chudé, početné rodiny. Těžce a pomalu chápala, do školy začala chodit až ve 12 letech, přitom se starala o mladší sourozence, chodila na dřevo a pást ovce.
Bernadettě ještě nebylo čtrnáct, byl únor a doma došlo klestí na topení. Vydala se se sestrou a kamarádkou nějaké nasbírat, ale protože měla astma a byla nemocná, nepřebrodila s děvčaty ledovou řeku a sbírala na jejím břehu. Tehdy se jí poprvé zjevila Panna Maria. Holkám se svěřila, ale ty jí nevěřily a řekly to rodičům a ve vsi. Následovala vyslýchání, vyšetřování, četníci ji dokonce zastrašovali a vyhrožovali jí – marně. Bernadetta dál chodila k jeskyni. Z počátku jí nevěřili ani vlastní rodiče a také farář ji nejdříve nazýval lhářkou. Později se však pro mnohé stala středem pozornosti a obdivu. Když se jí ale lidé chtěli dotýkat, vždy pokorně vysvětlovala: „Já přece nemám žádnou moc!“
Panna Maria se Bernadettě zjevila celkem osmnáctkrát. Předala jí prosbu, aby se lidé modlili a činili pokání za hříšníky. Dala vytrysknout zázračnému prameni a chtěla, aby se u jeskyně vybudoval kostel a konaly poutě. Lurdský pramen vytryskl, až když Bernadetta na výzvu Panny Marie v označeném místě vyhrabala holýma rukama hlínu. Dodnes jezdí miliony poutníků k tomuto prameni s vírou v uzdravení.
Roku 1866 vstoupila Bernadetta do kláštera v Nevers. Zůstala prostou, čistou a pokornou, přestože poznala obdiv desetitisícových davů. V klášteře byla ale často ponižována (představená o ní řekla: „Nehodí se k ničemu, všude bude na obtíž.“ ) Sestry ji ale milovaly pro její laskavost, veselost a bezprostřednost.
Bernadetta zemřela 16.dubna 1879 v Nevers, v roce 1933 byla prohlášena za svatou. Její zcela neporušené a pružné tělo je vystaveno ve skleněné rakvi v klášterní kapli v Nevers.
Použitá literatura: časopis IN! dívčí svět (duben 2008)
Franz Werfel knihou Píseň o Bernadettě mi otevřel dveře nádhernému vztahu s touto světicí<br />
<br />
KŘIČ! PO STO PADESÁTÉ...<br />
kontemplace v nadsvětelné rychlosti<br />
kdy všechno je šmrncnuté <br />
do oranžova<br />
na měsíční bárce<br />
se kodrcám nocí<br />
<br />
křič!<br />
<br />
běsní ve mně vody Gavy<br />
jako ve vykřičeném Massabielle<br />
šípkové růže odkvetly<br />
špitáš si do hrstí<br />
trochu spásy<br />
ale já Tě neslyším<br />
<br />
křič!<br />
<br />
noc je prskavka<br />
a já mám vidění<br />
devatenáctého zázraku<br />
na konci srpna<br />
žmoulám opocené zdrávasy na řetízku<br />
vody burácí<br />
prosím utiš je<br />
vkroč do mě<br />
a hovoř ke mně<br />
<br />
křič!<br />
<br />
dělí nás sto padesát let<br />
a Bernadettina neduživost<br />
v posmrtné celistvosti<br />
<br />
jsem tady...
Werfelova kniha Píseň o Bernadettě je úžasná...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.