Zelený čtvrtek

9. 4. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Vrcholem a středem liturgie křesťanů je „slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně“.


Toto třídenní začíná večerní eucharistii na Zelený čtvrtek a končí modlitbou nešpor o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tak tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání. Velký pátek a Velikonoční noc jsou dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt je jen bránou do slávy.

Na Zelený čtvrtek arcibiskupové slaví se svými kněžími mši „missa chrismatis“, při které kněží obnovují své kněžské sliby: poslušnost biskupovi a celibát. Biskup při této mši posvětí tři druhy olejů: olej křtěnců, olej nemocných a křižmo, které se používají při udílení (slavení) svátostí.

Mší, která se slaví večer, si církev připomíná Poslední večeři, při níž Ježíš ustanovil památku na své utrpení a smrt. „Vzal kalich, vzdal díky a řekl: Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží. Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (Lk 22, 17-19)
Obětoval Bohu Otci, jako výkupné za hříchy každého člověka, svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům. Učinil to během židovské velikonoční hostiny (paschy), připomínající „egyptské události“: vyvedení z otroctví do zaslíbené země a Boží ochranou před smrtí pro všechny, jejichž domy byly označeny krví obětovaného beránka.
Veškeré Boží přísliby o konečné záchraně člověka se naplňují v Ježíši a jeho jméno v hebrejštině znamená „Bůh zachraňuje“. On je Beránek, jehož krví jsme chráněni před definitivním zlem.

Ujištění o naší ochraně Beránkovou krví můžeme prožívat v každé Eucharistii. Ta má být hostinou, kterou také máme jít s přepásanými bedry a holí v ruce, tak jako Izraelité před vyjitím z otroctví Egypta. Tato hostina, ve které jsme živeni jeho tělem a krví, je pokrmem na cestu za naším Pánem. Je to cesta do „země“, ze které nebudeme vyhnáni, do „nového nebe a nové země“.

Mimořádným vyjádřením této mše je obřad umývání nohou: jako Kristus umyl učedníkům nohy (Jan 13), tak si máme navzájem činit i my – odpouštět, sloužit druhým. Podobně pozdravení pokoje, obvyklé při každé mši, stává se zde výrazem odpuštění a ochoty obnovit narušené vztahy. Po této mši následuje eucharistická adorace.

Liturgická barva Zeleného čtvrtku je bílá. Jméno „Zelený čtvrtek“ pochází ze starých dob, kdy to byl den přísného postu a bylo dovoleno jíst (kromě chleba) jen zeleninu.

Odkazy: http://staremesto.uhr.cz/, Farní časopis, občasník Michael č.26/Velikonoce 2004
Bible

/Katis/

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka