Henryk Sienkiewicz

Roku 1846 se narodil polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1905) Henryk Adam Alexandr Pius Sienkiewicz. Nejvíce se proslavil svými historickými romány, které se týkají polských a křesťanských dějin.

Byl představitelem polského pozitivismu. Psal také pod pseudonymem Litwos.

Jeho otec byl zámožným statkářem, proto prožil své dětství mezi vesničany, což se pak později projevilo v jeho tvorbě i celkové povaze a sociálních názorech. Později musel otec statek prodat a přestěhoval se s rodinou do Varšavy, kde Sienkiewicz studoval na právnické, lékařské a filologické fakultě. Už jako student začal psát divadelní recenze i literárně historické studie, brzy se objevily také jeho první beletristické pokusy.

Kromě studií Sienkiewicz hodně cestoval. Kromě evropských států procestoval např. USA a r. 1891 odjel na loveckou výpravu do Afriky.

Velký zájem vzbudil už svým prvním románem Ohněm a mečem – do této velké historické trilogie patří také díla Potopa a Pan Wolodyjowski. V této době umírá jeho žena Maryna, rozená Szetkiewiczová. Po skončení trilogie dostal poukázku na 15 000 rublů. Tento dar nepřijal, protože se o něj ale nikdo nehlásil, založil pod Maryniným jménem nadaci a roční důchod 800 rublů určil pro polské literáty, malíře, hudebníky nebo členy jejich rodin ohrožené plicní nemocí.

V době, kdy v pruském záboru Polska zuřila protipolská germanizační kampaň, napsal další román Křižáci. Světově známým se stal díky svému románu z římských dějin Quo vadis (1896).

Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, který byl koupený z veřejných darů. Roku 1905 mu pak byla udělena Nobelova cena za literaturu „za velkolepé zásluhy epického spisovatele“.

Po začátku první světové války se usadil ve švýcarském městě Vevey, odkud organizoval pomoc polským obětem války – společně s klavíristou Paderewskim vytvořil Výbor pro pomoc Polsku. Zde také roku 1916 zemřel.

/Katulda/