Karel IV.

Dnešního dne se roku 1316 v Praze narodil jedenáctý český král, král lombardský a římský, císař, arelatský král a hrabě lucemburský z dynastie Lucemburků – Karel IV.

Karel IV. se narodil jako syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, při křtu dostal jméno Václav. Stál u zrodu Nového Města pražského a nechal postavit Karlův most. R. 1348 vydal zakládací listinu Karlovy univerzity. Díky němu byla také zhotovena Svatováclavská koruna. Mezi jeho nejznámější spisy patří autobiografie Vita Caroli.

Jako malý musel čelit rozporům rodičů, kvůli kterým byl odloučen od matky a ukrýván na hradě Loket a na Křivoklátě. Od r. 1323 získával vzdělání na francouzském dvoře, kde studoval svobodná umění – uměl číst a psát, což nebylo u tehdejších panovníků vůbec běžnou záležitostí. Ovládal také latinu, francouzštinu, italštinu a němčinu. Po francouzském králi Karlu IV. Sličném, který byl jeho kmotrem, přijal jméno Karel.

Jak bylo předem domluveno, oženil se s Blankou z Valois (po její smrti měl ještě další tři manželky). Ve Francii a Lucembursku strávil sedm let, pak spravoval severoitalské državy svého otce. R. 1333 požadovala česká šlechta, aby se ujal vlády v zemi. Král Jan Lucemburský tomuto požadavku vyhověl a synovi udělil titul moravského markraběte. Příliš v lásce ho ale neměl, protože se bál jeho silné konkurence.

Od počátku 40. let byl favoritem na hodnost římského panovníka – také proto povýšil papež Klement VI. pražské biskupství na arcibiskupství (30. 4. 1344). Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic a 21. 11. 1344 byla zahájena stavba katedrály sv. Víta. R. 1346 byl Karel zvolen římským vzdorokrálem a téhož roku byl v Bonnu korunován. Po smrti císaře Ludvíka Bavora (1347) ztratil Karel svého soupeře, anglický král Eduard III. jako druhý římský vzdorokrál na funkci brzy rezignoval a od r. 1349 byl tak Karel uznáván jako jediný římský panovník.
Po smrti svého otce se stal českým králem. Téměř ve všem navazoval na přemyslovskou tradici a snažil se uklidňovat soupeření krále se šlechtou.

7. 4. 1348 udělil Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci. České království se stalo centrem římské říše, bylo založeno Nové Město pražské a postaven nový pražský most. Téhož roku byl také hrad Karlštejn ustanoven pro uložení říšských korunovačních klenotů.

Jako mladý se rád účastnil rytířských zábav a soubojů – až do r. 1350, kdy těžce onemocněl a strávil několik měsíců na lůžku. Podle legend byla důvodem otrava, tato historka měla však patrně jen zakrýt skutečnou příčinu, kterou bylo poranění krční páteře a zlomenina čelisti jako následek jednoho ze soubojů.

5. 4. 1355 byl v Římě korunován římským císařem. Byl vyzván, aby hlavní město říše přenesl z Prahy do Říma, což zcela odmítl, a aby se pokusil obnovit slávu a univerzalitu Svaté říše římské. Pokusil se objektivně politicky vést celou říši a stal se jedním z jejích nejvýznamnějších císařů. V závěru života podnikl se synem Václavem cestu do Francie, kde hovořil s králem Karlem V. o rozdělení sfér vlivu v Evropě a o přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma.

Po zlomenině krčku stehenní kosti zůstal Karel upoután na lůžku a důsledkem toho 29. 11. 1378 zemřel na zápal plic. V pohřební řeči byl poprvé nazván Otcem vlasti. Je pohřben uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Zajímavostí je, že Karel IV. vyhrál anketu České televize (r. 2005), kdy se volila „největší osobnost naší historie i současnosti“.

/Katulda/