27. května 1840 zemřel patrně nejznámější houslista, geniální Niccolo Paganini.
Niccolo Paganini se narodil 27. října 1782 v italském Janově a již od útlého dětství byl otcem tvrdě veden k hudbě - začal hrou na housle (trénoval až 7 hodin denně, i zdánlivé "ulití se" otec přísně trestal), v 5-ti letech k houslím přidal kytaru a od 9-ti let již koncertoval. v 19-ti letech se po velkém úspěchu na toskánském hudebním festivalu osamostatnil, rodiče na dálku finančně podporoval i v období dluhů (krátce propadl hazardním hrám, z čehož se rychle vyléčil, když prohrál i svoje housle).
Paganini byl spíše nevýznamným romantickým skladatelem, avšak naprosto geniálním houslistou - nebyl druhý, který by se mu tehdy vyrovnal v technice hry na housle ani v interpretaci skladeb. "Zbavoval skladatele instrumentálních zábran a podněcoval k vysoké technické úrovni všechny oblasti reprodukce. Jeho technika byla na tehdejší dobu skutečně zázračná, dokonalost pravé ruky, flagolety, pizicata, dvojhmaty až k decimě. Jeho popularita byla výsledkem nesmírné práce, velkolepé techniky a podmanivého přednesu, ale zároveň také legendy kolem jeho osoby uměle vytvořené." (Navrátil, s. 167)
"Paganini koncertoval s úchvatnou bravurou, s lehkostí zvládal i extrémně rychlá tempa a používal v té době ne zcela obvyklé techniky: hra výhradně na struně G; kombinace pizzicata levou rukou a hraní smyčcem; použití skordatury; mimořádně rychlé staccato; dvojité flažolety..
O Paganinim se traduje mnoho historek, dnes ale nelze zjistit, jestli stojí na skutečných základech. Na jednom koncertě prý hrál tak vášnivě, že přetrhl tři ze čtyř strun, přesto dokázal koncert dohrát na nejnižší struně G. Podle další varianty tohoto příběhu mu je někdo před koncertem úmyslně nařízl. Kvůli svému neobvyklému vzezření (částečně zapřičiněnému Marfanovým syndromem) a kvůli naprosto neobyčejné genialitě při hře na housle byl mnohými lidmi obviňován ze spolčení s ďáblem, po smrti mu byl dokonce z tohoto důvodu odepřeno pohřbení na hřbitově; jeho tělo bylo řádně pohřbeno až 36 let po smrti." (http://cs.wikipedia.com)
Niccolo Paganini zemřel na otravu rtutí v kombinaci s několika tehdy neléčitelnými nemocemi. Než jeho zdravotní stav a smrt stojí za to si připomínat jeho houslové mistrovství, které je dodnes pro houslisty zdrojem inspirace i motivace.
Prameny:
Miloš Navrátil: Dějiny hudby (Votobia, 2003)
http://cs.wikipedia.com/
/Clara/
Tvrdou prací vykopal svoji zlatou hřivnu :-)<br />
<br />
Díky za pěknej článek :-)
jé...umět tak aspoń setinu:-)
no ty máš na víc Market:))
jojo to byl Borec s velkým B =)
Objevil jsem Paganiniho Nahrávku, která mi vyrazila dech ze všeho nejvíc - je to Campanella v podání Viktora Tretjakova. Poslouchal jsem Perlmana, Kogana, Mintze a další borce, ale tohle je vyloženě suverénní. Když dáte na youtube "Campanella by Paganini played by Viktor Tretyakov on his Stradivarius Violin", najdete to.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.