Hrad Špilberk vytváří víc než sedm století výraznou dominantu města Brna. Byly však doby, kdy vyvolávala pocit ohrožení a strachu. Zítra můžeme vděčně vzpomenout na rok 1855, kdy bylo vězení na Špilberku zrušeno.
Hrad Špilberk byl založen ve druhé pol. 13. stol. Přemyslem Otakarem II., z čistě gotického hradu se v 17. stol. proměnil v barokní pevnost, jehož součástí bylo i vězeňství. Poprvé se tak stalo po bitvě na Bílé hoře.
R. 1783 rozhodl Josef II. zřídit zde civilní vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince (takováto místa byla dvě, kromě moravského Špilberku se jednalo také o Štýrský Hradec), první vězni zde byli přesunuti v červnu 1784.
Původ pojmenování kasemat se odvozuje z dialektu některého románského jazyka (casa – dům, matta – temný), jedná se o temné prostory, místnosti bez oken. Do nejhorších kasemat byli vsazeni zločinci na doživotí, postupně zde bylo vytvořeno 29 kobek, kde byli vězňové trvale přikováni.
Od r. 1800 byli v horních nadzemních patrech především političtí vězňové, odtud také získal Špilberk přívlastek „žalář národů“. R. 1855 byla věznice císařem Františkem Josefem I. zcela zrušena a znovu sloužila dalších asi sto let pouze jako kasárna.
Jako zajímavost se uvádí, že zde byl r. 1822 italský básník Silvio Pellico, který zde napsal knihu dokumentující tehdejší vězeňství Mé žaláře. R. 1841 – 1855 zde byl také uvězněný vězeň č. 1042 – Václav Babinský.
Špilberk se ale zapsal do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody ještě dvakrát. Poprvé tomu bylo během první světové války, kdy zde byli vězněni provinilí vojáci i civilní odpůrci rakouského režimu. Podruhé pak mnohem výrazněji během prvního roku nacistické okupace Československa, kdy zde trpělo několik tisíc českých vlastenců, pro většinu z nich znamenal Špilberk přestupní stanici do německých věznic nebo koncentračních táborů.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.