3. června 1963 zemřel Jan XXIII.

Dnes je to 46 let, kdy ze života pozemského přešel do života věčného blahoslavený Jan XXIII., papež, který volal po míru, pokračoval v ekumenických snahách svých předchůdců a svolal 2. vatikánský koncil.

Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli, se narodil 25. 11. 1881 v Sotto il Monte v provincii Bergamo v severní Itálii. Od školních let vyučoval Angela farář ze sousední vesnice latině, aby mohl být přijat na gymnázium (stalo se tak r. 1891). Gymnázium však brzy opustil a šel do učení k vikáři donu Karlu Valtelinovi - pod jeho vedením úspěšně složil přijímací zkoušky do třetí třídy gymnázia při konviktu v Bergamu. V roce 1901 přišel Angelo Roncalli s dvěma kolegy do římského semináře, aby tam pokračoval ve studiích.

Kněžského svěcení se mu dostalo v roce 1904 (po dovršení věku 25 let) v Římě v kostele Santa Maria na Monta Santo; svou první mši svatou sloužil u sv. Petra. Otec Angelo se i dále vzdělával - dle svého výběru v právní vědě - a stal se brzy sekretářem bergamského biskupa Rodini-Tedeschiho. "I přes své zaměstnání vedl Roncalli také samostatný život. Po tři dny v týdnu konal v sousedním kněžském semináři přednášky o církevních dějinách a apologetice. Byl diecézním předsedou žen v katolickém hnutí a členem mnoha komisí. Až do roku 1908 pracoval na díle o církevním historiku Cesaru Baroniovi, od jehož úmrtí uplynulo právě 300 let. Psal do diecézního časopisu, prostřednictvím poutního spolku poznal Francii, Španělsko a Palestinu. Byl činný v duchovní správě nemocných a vězňů. Nalezl akta vizitační cesty v Bergamu a okolí svatého Karla Boromejského z roku 1575 z papežského příkazu. Vyhodnocení těchto svazků v následujících desetiletí věnoval skoro veškerý volný čas. Teprve roku 1936 vyšel první díl jeho práce, 1937 druhý, 1938 třetí, 1946 čtvrtý a krátce před svým zvolením papežem pátý. Za první světové války byl povolán do vojenské služby nejdříve jako ošetřovatel, později jako lazaretní farář. Od roku 1920 žil v Římě, kde řídil Kongregaci pro šíření víry" (http://www.panovnici.cz/jan-XXIII) Roku 1934 byl jmenován apoštolským delegátem v Turecku a Řecku, v prosinci 1944 byl jmenován nunciem v Paříži, na konci roku 1953 byl jmenován kardinálem.

9.října 1958 zemřel papež Pius XII. a kardinál Roncalli odjel do Říma na konkláve. Ve třetím kole konkláve, 28.10.1958 byl Angelo Giuseppe Roncalli zvolen 261. papežem a přijal jméno Jan XXIII. Jeho pontifikát nebyl z nejdelších - trval necelých pět let, ale přinesl církvi i světu řadu změn: počínaje jménem (jméno Jan papeži nepoužívali od středověku, kdy bylo jménem mnoha smolařů a darebáků), přes přijetí prvního Japonce a prvního černého Afričana mezi kardinály, návštěvy nemocných i vězněných mimo území Vatikánu, až po svolání 2. vatikánského koncilu.

Již 3 měsíce po svém zvolení oznámil Jan XXIII. svůj záměr svolat 2. vatikánský koncil. Stanovil pro něj tři cíle: 1. podporu a rozvinutí katolické víry, 2. obnovu křesťanského života, 3. přizpůsobení církevní kázně požadavkům moderního života."koncil byl zahájen 11.10.1962 v bazilice sv. Petra v Římě. První zasedání koncilu trvalo do 8. prosince roku 1962 a nepřijalo ani jedno schéma a ani jeden dokument, ale znamenalo podle všeho počátek celkového zvratu vatikánské politiky." (http://www.panovnici.cz/jan-XXIII)

Od počátku roku 1963 se však papežův zdravotní stav nezadržitelně zhoršoval. V polovině května 1963 Jan XXII. ulehl, zemřel 3.června 1963. 2. vatikánský koncil - dítě jeho pontifikátu - dovedl ke zdárnému konci Giovanni Montini - jeho následovník, papež Pavel VI.

Jméno Angela Giuseppe Roncalliho už bude navždy spojováno s 2. vatikánským koncilem a snahami o mír, ale nezapomene se ani na jeho srdečnost a smysl pro humor: Stalo se, že Jan XXIII. jmenoval do funkce jednoho biskupa. Když se s ním po nějaké době setkal, stěžoval si mu nově jmenovaný biskup na to, jaké má starosti při vykonávání své biskupské funkce a jak často nemůže kvůli těmto starostem ani spát. Papež mu pozorně naslouchal a pak mu pravil: "Drahý otče biskupe, z toho si nic nedělejte! Když mne zvolili papežem, také jsem pro podobné starosti nemohl spát. Až jednou se mi v noci ukázal anděl a řekl mi: 'Ale Jeníčku, nedělej se tak důležitým!' A od té doby jsem spal dobře." (z knihy P. Josefa Ondoka - Bereme smích vážně?)