Justiční vražda JUDr. Horákové proběhla před 59 lety

27. 6. 2009 7:26
Rubrika: Nezařazené

27. června 1950 byla popravena česká politička JUDr. Milada Horáková v procesu vykonstruovaném KSČ - komunisté z ní popravou udělali další justiční oběť, její neohrožený postoj symbol odporu proti totalitně vládnoucí komunistické straně.


Milada Horáková (rozená Králová) se narodila roku 1901 v Praze na Královských Vinohradech, měla tři sourozence, dospělosti se však dožila jen o 16 let mladší sestra Věra. Ze studií na gymnáziu byla v roce 1918 vyloučena za účast na protiválečných demonstracích (ty byly studentům zakázané); zároveň jí však byl umožněn přestup na jiné pražské gymnázium, kde maturovala 1921. Zvažovala studium medicíny, ale po doporučení otce padlo její rozhodnutí pro Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, kde promovala v roce 1926.

Krátce po absolvování univerzity se vdala za Bohuslava Horáka a i s rodiči přestoupila z Katolické církve k Českobratrské církvi evangelické, v roce 1933 se manželům Horákovým narodila dcera Jana. Za První republiky působila na Ústřední sociální úřad pražského magistrátu, angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě, neboť staré zákony musely být podřízeny nové ústavě republiky z roku 1920, kde rovnost byla zakotvena. Podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku na částech o rodině a ženské rovnoprávnosti, který však jako celek nebyl schválen - vše podle Masarykova hesla: „není otázka ženská, je jen otázka lidská“. Cestovala za účelem rozšíření obzorů do Anglie, Francie a SSSR, o bolševickém Rusku tak neměla žádné iluze, ovládala angličtinu, francouzštinu, němčinu.

Za druhé světové války musela odejít ze zaměstnání. "Skrze ŽNR (Ženská národní rada) organizovala sociální pomoc nejen v souvislosti se světovou ekonomickou krizí ale nyní i uprchlíkům z pohraničí ČSR v roce 1938. Po roce 1939 se zapojila do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a Politické ústředí, pro které aktivně vyhledávala na struktuře bývalé ŽNR nové ilegální pracovníky, zajišťovala tajné byty, získávala zpravodajské informace. Patřila mezi klíčové osobnosti PVVZ a podílela se na formulování jeho prvotního programu.

Neušla však pozornosti gestapa a 2. srpna 1940 byla zatčena společně s manželem. Po zjištění napojení na odboj byla tvrdě vyslýchána a bita, avšak pro gestapo bez úspěchu. Dva roky byla zadržována na Pankráci a Karlově náměstí, po atentátu na Heydricha byla převezena do Malé pevnosti v Terezíně, kde později obětavě vedla oddělení tamější „marodky“, což ji umožnilo relativně volný pohyb po lágru. Soud s Horákovu se konal v Drážďanech v říjnu 1944, kde se sama hájila v němčině. Prokurátor ji navrhl trest smrti, který soud nakonec změnil na 8 roků káznice. Ten si odpykávala do dubna 1945 v ženské věznici v Aichachu u Mnichova, v blízkosti Dachau." (http://cs.wikipedia.org)

Ani po konci druhé světové války a propuštění z vězení nepřestala být politicky aktivní - byla členkou ústředního výboru Čs. strany národně socialistické, poslankyní NS, předsedkyní Rady čs. žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Horáková byla kritická vůči činnosti poválečných lidových soudů a brzy rozpoznala servilní poslušnost československých komunistů vůči Moskvě - kvůli tomu byla monitorována StB, která již od konce války byla ovládána právě komunisty. V období vládní krize se snažila o svolání schůze parlamentu, což se jí nepodařilo. Horáková se dostala do hledáčku jako vhodný kandidát pro akci StB „Střed“, v rámci níž měla být 27. září 1949 zatčena. Pokus o předvedení do vazby se doma na Smíchově nezdařil, neboť tam byla jen služebná, dcera a Bohuslav Horák, kterému se podařilo v nestřeženou chvíli uniknout. Varovat svou ženu se mu však nepodařilo, neboť již byla zatčena o několik hodin dříve ve své kanceláři v Masné ulici.

Komunisté nejprve nevědli, z čeho JUDr. Horákovou obvinit, obrat přinesly až kruté výslechy Dr. Kopeckého. Tehdy Gottwald schválil uspořádání velkého procesu proti funkcionářům nekomunistické strany. Další vyšetřování již probíhalo s konkrétním zadáním. Stránky Totalita popisují celý proces následovně:

Průběh vlastního procesu nelze nazvat ničím jiným než tragickým divadlem. V továrnách, úřadech a dokonce i ve školách byly rozdávány vstupenky do soudní síně a pracující byli sváženi autobusy.V celé společnosti byla navozována atmosféra odplaty. Členové KSČ se museli povinně vyjadřovat k probíhajícímu řízení. Některé deníky musely dokonce v těchto dnech zřídit samostatný sloupek, plný požadavků pracujících i veřejně známých osobností o spravedlivý trest pro rozvratné zločince. I na některých základních školách byly žáky odhlasovány podobné rezoluce. Situace došla tak daleko, že děti obžalovaných byly nuceny, aby se zřekly svých rodičů.

Cílem vyšetřování bylo zmapovat činnost tzv. "šestky": Dr. Horáková byla spolu s Dr. Nestávalem v čele šestičlenné skupiny, která byla pověřena různými úkoly většinou organizačního charakteru. Ve spojení s touto skupinou byly stovky dalších spolehlivých lidí. Bohužel také několik nasazených spolupracovníků StB. Vyšetřovatelé zjišťovali způsob napojení těchto lidí na členy bývalého vedení strany, kteří byli tou dobou již v emigraci (Zenkl, Pelantová, Ripka, Heidrich). Toto spojení opravdu existovalo. Pomocí něho bylo zahraničí informováno o situaci doma a mělo také možnost vyslovit své názory na činnost na další postup. Za dobu existence tzv. "šestky" se uskutečnilo několik schůzek jejích členů na různých místech Ať již se jednalo o byt nebo zákristii kostela. Na těchto schůzkách byly také probírány možnosti dalšího směru mezinárodního vývoje, které by mohly znamenat změnu státního zřízení v republice.Na podzim 1948 iniciovala Dr. Horáková schůzku zástupců bývalých nekomunistických stran s cílem koordinace postupu při akcích, které by měly směřovat ke změně řežimu. Schůzky se zúčastnili Dr. Peška (ČSSD),Dr. Nestával (ČSNS), Vojta Beneš (ČSSD) a Dr. Jandečka (ČSL). Mimo Vojty Beneše, který stačil emigrovat, byli všichni účastníci této schůzky v různých procesech odsouzeni k trestům ztráty svobody. Během schůzky nedošlo během ní k žádné dohodě o dalším postupu a zkončila neúspěchem. Přesto se stala jedním z hlavních tématů procesu.Vyšetřovatelé získali informace o všech těchto akcích mučením a brutálními výslechy zatčených nebo díky konfidentům. Otázky pokládané na jaře 1950 již mohou proto být konkrétní, žádající jasnou odpověď. Již obsahují slova jako špionáž, spiknutí zločinná činnost apod. Karlu Švábovi se stoprocentně podařil jeho původní záměr. Našel nepřítele mimo komunistickou stranu. A navíc v hned několika stranách. Velký (inscenovaný) proces tedy může začít a československým komunistům se tak konečně aspoň částečně podaří smazat dluh, který mají v oblasti hledání třídního nepřítele.Dr. Horáková během celého vyšetřování vypověděla pouze o těch skutečnostech, o kterých byla přesvědčena, že jsou již vyšetřovatelům známé. Její pocit zodpovědnosti za kolegy ji velel vzít vždy maximální míru zodpovědnosti na sebe. A nikdy se nesklonila.

Milada Horáková, Jan Buchal, Josef Nestával, Františka Zemínová, Jiří Hejda, František Přeučil, Bedřich Hostička, Jiří Křížek, Oldřich Pecl, Antonie Kleinerová Zdeněk Peška, Vojtěch Dundr a Záviš Kalandra byli obviněni z nepřátelského spolčování, pokudu o zničení republiky, vyzvídání státního tajemství atd. Rozsudek zněl: Všichni spáchali zločin velezrady podle § 1 odst. 2 (odst. 1 lit. a, c) zák. č. 231/48 Sb. a podle § 1 odst. 2 lit. b) téhož zákona. Františka Zemínová, František Přeučil a Jan Buchal mimo to též podle § 1 odst. 3 lit. c) téhož zákona, dále zločin vyzvědačství podle § 5 odst. 1, odst 2, lit. c) zák. č. 231/48 Sb. dr. Milada Horáková, dr. Josef Nestával, dr. Jiří Hejda, František Přeučil, Antonie Kleinerová, dr. Odřich Pecl a Záviš Kalandra též podle § 5 odst. 2 lit. d,e) cit. zák., dr. Jiří Hejda mimo to též podle § 5 odst. 2 lit. b) téhož zákona.

Horáková, Buchal, Pecl a Kalandra byli odsouzeni k trestu smrti, ostatní k žaláři (doživotí či několik desetiletí). Navíc museli zaplatit výlohy soudu a byl jim zkonfiskován majetek. Nic nepomohly intervence za milost pro odsouzené, které přicházely doslova z celého světa (neznámějšími zastánci Horákové byli Albert Einstein, Eleanor Roosevelt a Winston Churchill). Gottwald tresty smrti potvrdil. Popravy odsouzených proběhly ráno 27. června 1950 na dvoře pankrácké věznice krutým škrcením (podle historiků Horáková a patrně také její kolegové dostali škrtidlo a katův pomocník tahal lanem za spoutané nohy, až odsouzené udusil).

Nejvyšší soud 3. července 1968 nezákonný rozsudek zrušil, plná rehabilitace však mohla proběhnout až v roce 1990. Dne 11. září 2008 byla bývalá a poslední žijící prokurátorka procesu Ludmila Brožová Polednová vrchním soudem odsouzena k 6 letům odnětí svobody nepodmíněně za podíl na justiční vraždě.

Své sestře napsala Milada Horáková v dopise na rozlooučenou: "Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním - abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte! Neteskněte moc! Je to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Ptáci se už probouzí. Začíná svítat. Jděte na louky a do lesů. Žijte! Žijte!" Byla to velká žena. Kéž by jich náš národ měl víc...

Prameny:
http://www.totalita.cz
http://cs.wikipedia.org
http://www.idnes.cz
http://encyklopedie.seznam.cz/

Sdílet

Komentáře

Cinik 5 Češek<br />
<br />
Milena Jesenská<br />
Eliška Junková<br />
Marie Restituta Kafková<br />
Helena Koželuhová<br />
Martina Navrátilová<br />
<br />
(+ spousta hereček)<br />
<br />
Cizinky:<br />
<br />
Elisabeth Abegg<br />
Zofia Kossak-Szczucka<br />
Sára Salkaházi<br />
Irena Sendlerowa<br />
Zdenka Cecília Schelingová<br />
Sophia Scholl<br />
Edith Stein<br />
... atd.

Nikodema Nejvíc se mě dotkla informace, že dopis na rozloučenou, který MH napsala své dceři, nebyl nikdy předán.<br />
<br />
Podle rekonstrukcí procesu prováděného ČT a ČRozhlasem - MH spoléhala na mezinárodní úmluvy, kdy bylo zaručeno, že ženy nebudou popravovány. Proto vztahovala odpovědnost na sebe.<br />
<br />
Jinak ohledně Mariánského sloupu. Setkala jsem se ještě za totality se rádoby zbožnou " Boží mstou", že provaz házela žena pocházející z Horákovic statku v Lidicích. Holt, fámy mají podivuhodný život.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka