Nejen své ženy stínal Jindřich VIII.

Dnes si katolická církev připomíná dva mučedníky z doby odpadu anglikánů od Říma: sv. Thomase Mora a sv. Johna Fishera.

Jindřich VIII. Tudor (1491-1547) proslul zejména tím, že se prohlásil nejvyšší hlavou anglické církve, čímž založil církev anglikánskou, což mu umožnilo velice kreativní sňatkovou politiku - když si velice usnadnil rozvody. Ne že by to tak úplně potřeboval, když na to přišlo, dokázal své manželství řešit mnohem radikálněji - dvě ze svých šesti manželek nechal popravit. Na druhé straně je ovšem nutno přiznat, že u Kateřiny by podobný radikální postup asi neprošel bez velmi citelných následků.

Bylo by příliš zjednodušující tvrdit, že Jindřich VIII. založil anglikánskou církev, aby se mohl rozvést, hodně mu šlo o navýšení královské moci a, pochopitelně, o církevní majetek. Faktem je, že prosadit odtržení anglické části katolické církve nebylo zas až tak obtížné, protože způsob výběru biskupů v té době nezaručoval, že by se na nejvyšší místa dostávali nutně ti lepší lidé (z pohledu víry) a angličtí biskupové navíc měli poměrně realistickou představu, co by s nimi král udělal, kdyby vyjádřili námitky.

Na dějinách ranné anglikánské církve je nejzajímavější možná právě to, že anglická historie dala Marii Tudorovně, která se později neúspěšně pokusila Jindřichovu anglikánskou církev vrátit do lůna katolické církve, pro její metody přezdívku Marie Krvavá, přestože rozhodně nebyla krvavější, než krutý a pomstychtivý Jindřich, který byl této "pocty" ušetřen. Samo zavádění anglikánské církve totiž bylo též krvavé. Mezi povražděnými či popravenými katolíky, zpravidla mnichy a rolníky (ti první odmítli vznik anglikánské církve akceptovat a podřídit se králi, ti druzí proti němu povstali), vystupují do popředí dvě velké osobnosti tudorovské Anglie: sir Thomas More (1478-1535), exkancléř Anglie, a John kardinál Fisher (1469-1535), biskup z Rochestru.

Na adresu Thomase Mora se říká, že "byl diamantem, který tyran odhodil do příkopu, protože jej nemohl rozlámat" , Fisher pak navždy zůstane jediným věrným katolíkem mezi anglickými biskupy té doby. Pomstychtivost krále a snaha zastrašit opozici udělaly z obou mužů nejprve vězně a pak mučedníky svědomí. Oba odmítli složit přísahy podle zákonů "o svrchovanosti" a "o následnictví", v obou případech kvůli pasážím napadajícím papeže a deklarujícím krále coby hlavu anglické církve. Oba proto byli nejprve uvězněni a poté odsouzeni za zradu a popraveni.

Především poprava Thomase Mora králově pověsti ve světě rozhodně neprospěla, tvrdě ji odsoudila i řada protestantů. Celkový dojem navíc ještě více zkazil fakt, že zatímco Fisherovo odsouzení bylo z hlediska anglických zákonů pouze sporné (Fisher před svědky prohlásil, že král není hlavou anglické církve atd., což lze dle Jindřichových zákonů vyložit jako zradu), odsouzení Mora bylo zcela jednoznačně nezákonné. More, největší anglický právník 16. století, navzdory strádání ve vězení během soudu obratně lavíroval a nikdy toto tvrzení neřekl nahlas. Prostě odmítl podat konkrétní vysvětlení, proč odmítá přísahu složit - nemusel tak činit a bez vysvětlení nebylo možné mluvit o zradě. Poté, co několikrát zesměšnil pokusy králem ovládaného soudu a prokurátora o usvědčení z hrdelního zločinu a proces s ním se začal měnit v jednu velkou veřejnou ostudu Koruny, byl nakonec odsouzen na základě křivého svědectví.

Mějme v paměti oba muže (mimochodem veliké přátele), neboť zůstanou navždy velkým vzorem nezlomné víry, cti a úcty k pravdě. Je možno vnímat jako poněkud ironické, že oba světce uznávají za svaté též některé anglikánské církve. More, ve světě známější než Fisher, je též daleko nejuznávanější patron právníků a politiků. Objevuje se v několika filmech a seriálech. Chcete-li se s ním seznámit blíže, doporučuji Vám, budete-li mít tu možnost, shlédnout film Muž do nepohody z roku 1988, v němž hraje Thomase Mora Charlton Heston. Ten sice neobdržel tolik ocenění, jako (v angličtině stejnojmenný) Zinnemannův několikaoskarový velkofilm Člověk pro každé počasí z roku 1966, ale Hestonův More je skutečnému Morovi nejbližší ze všech zpodobnění, která bylo kdy možno na plátně, v televizi či na pódiu spatřit.

Thomas More v cyklu Světci a svědci