Nenávist nacistů plodila krvavou pomstu...

... po Lidicích to odnesly také Ležáky.

Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha byli "díky" zradě Karla Čurdy dopadeni výsadkáři (mrtví či polomrtví - ti zemřeli v sanitce či v nemocnici), bylo vyhlášeno stanné právo a zákaz nočního vycházení. Po smrti parašutistů přišli na řadu v seznamu osob určených k likvidaci také jejich příbuzní a kdokoliv, kdo se s nimi mohl potkat, či náhodní civilisté, kteří jednoduše byli v nesprávný čas na nesprávném místě. A po jednotlivcích přišla na pořad dne města - Lidice a posléze Ležáky.

Ležáky, jejichž jméno se odvozuje od potoka Ležák, byly osadou chudých kameníků a drobných chalupníků. "První písemná zmínka o ležáckém mlýně pochází z r. 1651. Roku 1658 patřily Ležáky chrudimskému rytíři a hejtmanovi Adamu Jindřichu Talachovi z Ještětic. Celá vesnice se rozprostírala v údolí mezi několika kopci. V této vesničce bylo pouze 9 stavení, nejstarší a zároveň největší stavbou byl ležácký mlýn vystavěný v 17. století; oozději byly přistavěny ostatní domy na druhé straně údolí. (První tři domy byly postaveny kolem roku 1785, ostatní až po roce 1848.) Ležácký mlýn přestavěl Ignác Vybíral. Při pohledu do historie zjistíme, že tato vesnice patřila do dvou katastrálních oblastí. Mlýn patřil k osadě Dachov, která se nachází nedaleko. Zbylé domy patřily katastrálně pod osadu Louka. Vesnice stála na kamenném podloží. Dokazují to dva lomy, které jsou přímo u vesnice. V Ležákách a na Včelákově probíhala těžba chalkopyritu, galenitu, limonitu a rudy železa." (1)

Osud osady se dramaticky změnila za 2. světové války heydrichiáda. Obec leželá zdánlivě stranou války, pouze několik mladých muselo narukovat na nucené práce do Německa a občas probíhaly prohlídky domácností. Ale při akci Silver A byli na české území vysazeni Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček s vysílačkou zvanou Libuše a obrátili se na bývalého poručíka čs. armády Jindřicha Vaško, správce lomu Hluboká u Dachova (vzdáleného jen několik set metrů od Ležáků, jeho nájemcem byl František Vaško). Vysílačce, kterou obsluhoval Potůček, poskytl úkryt dvojitý strop strojovny lomu a od poloviny ledna 1942 začala vysílačka každou noc posílat Londýnu depeše zpravodajského, vojenského i hospodářského charakteru.

"16. června se pražskému gestapu přihlásil Karel Čurda a na základě jeho udání násladovala vlna zatýkání: Bartošovi spolupracovníci  manželé Krupkovi  jsou zatčeni 17. června v Polici nad Metují. Luděk Matura podnikl třicetikilometrovou cestu na kole do ležáckého mlýna, aby varoval Jiřího Potůčka a pomohl odvézt vysílačku přes Mnětice do Bohdašína a Končin u Červeného Kostelce a devatenáctiletý Jan Třísko z Vrbatova Kostelce předal varování strážmistra Kněze mlynáři Švandovi. Ráno 20. 6. byl v Pardubících zatčen majitel lomu František Vaško s manželkou.V neděli 21.6. jsou zatčeni mlynář Jindřich Švanda a mechanik z lomu Hluboká Karel Svoboda. Na kapitána Bartoše byla nastražena past; při pronásledování ulicemi Pardubic se postřelil a krátce nato umřel. 2. července 1942 bylo popraveno na Zámečku v Pardubicích dalších 40 osob, jež pomáhali Bartošově parašutistické skupině, mezi nimi mlynář Jindřich Švanda z ležáckého mlýna se ženou i jejím bratrem, oba bratři Vaškové, Karel Svoboda a další. Všichni, kdo pomáhali parašutistům, později zaplatili za tuto pomoc životem.

24. června byla zmobilizována ochranná policie z Pardubic a četnictvo i posily z Hradce Králové, několik stovek mužů - kolony aut se blíží k Ležákům z obou stran  od Dachova i od Dřeveše, nacisté obklíčili území s těžkými kulomety. Na znamení Waltera Lehneho začal útok několika stovek ozbrojenců na bezbranné Ležáky. Obyvatelé zastižení v osadě byli spolu s dělníky z Černíkova lomu shromážděni v lomu u silnice, pro děti do včelákovské školy a do Skutče odjely policejní hlídky. Celkem 33 dospělých a 13 dětí bylo odvezeno do Pardubic. Na Zámečku v Pardubicích bylo 13 dětí označeno cedulkami s osobními daty, většina oddělena od matek a odvezena do pražského Rasového a osídlovacího úřadu. Na pardubické popraviště byly odváděny nejdříve ležácké ženy, potom muži. Až do svítání byla těla odvážena za ozbrojeného doprovodu do tamního krematoria. V Ležácích bylo vše cennější gestapem uloupeno a osada zapálena. Na místě osady zůstalo jen údolí plné dýmu.

Poslední zprávu do Londýna odeslal Potůček z úkrytu v Bohdašíně 26. června: "Ležáky u Vrbatova Kostelce, kde jsem byl se svojí stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří mi pomáhali, byli zatčeni. Přístí vysílání ve 23. hodin dne 28. června." Nedošlo k němu, protože byl u obce Trnová zastřelen strážmistrem Půlpánem.

Oficiální zpráva tisku z 26. 6. 1942: Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutisty, kteří měli vedoucí účast na přípravách atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha, a pokoušelo se je zachránit před policejním zakročením" (2)

Dnes je zde namísto vesnice pietní místo navržené architektem L. Žákem - památníky hrobů rodin a domů, základy domů s vystavěnými pomníky s proseklými kříži a monolitický pětiboký jehlan, na kterém je napsáno 5 jazyky:

Prameny:
http://www.lezaky.ic.cz (1)
http://www.lezaky.cz/cz/historie (2)
http://cs.wikipedia.org

/Clara/