Zachránce dětí

Zítra uplyne 114 let od narození českého protestantského kazatele a ochránce dětí, Přemysla Pittera.

Přemysl Pitter se narodil v Praze na Smíchově dne 21. května 1895. Byl synem tiskaře a sám se tiskařem vyučil. Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník do armády. Následující zážitky vedly k jeho obrovskému duchovnímu přerodu, do té doby světský mladík se stal pacifistou a zbožným křesťanem. Slíbil Bohu, že přežije-li válku, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi. Byl odsouzen k smrti za to, že odmítl střílet na nepřítele, ale rozsudku unikl.

Po návratu z války vystudoval teologii na Husitské teologické fakultě, v letech 1924-1942 vydával časopis Sbratření, v roce 1926 začal spolupracovat se švýcarkou Olgou Fierzovou. V roce 1933 otevřel v Praze Milíčův dům, který měl sloužit pro mimoškolní aktivity dětí. Na přelomu 30. a 40. let vystoupil v tisku (a především svém Sbratření) na obranu Židů a vytvořil podzemní síť, která je zásobovala potravinami a pomáhala jim v útěcích za hranice. Pitter sám zatčení ze strany Gestapa unikl, totéž štěstí ale nemělo mnoho jeho spolupracovníků, kteří skončili v koncentračních táborech, odkud se někteří nevrátili.

Po osvobození se stal Pitter členem sociální komise České národní rady a zorganizoval Akci Zámky, když ve zkonfiskovaných zámcích zřídil ozdravovny pro židovské a české děti vracející se z koncentračních táborů. Nezůstal však u toho. S hrůzou sledoval i tu horší stránku "obrácení karty" - "spravedlivou odplatu" Čechů na Němcích. Zejména jej šokovala skutečnost, že české úřady zřídily pro Němce internační tábory (někde nově, někde prostě jen vyměnili stráže v německých koncentrácích), které v některých případech snesly srovnání se svými nacistickými předchůdci.

Do nových táborů, v nichž plnil Pitter funkci kontrolora, byly posílány s matkami i malé děti, přičemž minimálně ty nejmenší tam měly prakticky nulovou šanci přežít a umíraly po desítkách. Pitter k tomu později ve sporu s řiditelstvím národní bezpečnosti poznamenal: "Úmrtnost byla úžasná. Stráže i úředníci na Stadionu mi sami řekli, že malé děti umíraly stoprocentně. Také v Raisově škole, neboť matky je s nedostatečné výživy nemohly kojit." Pitter si vymohl právo německé děti z táborů přebírat a rovněž je umístit ve svém projektu. Vysloužil si za to smrtelnou nenávist od českých nacionalistů a komunistů, kteří posléze prosadili jeho vyhození z komise a dokonce se jej pro tuto činnost pokusili obvinit ze zrady a zpronevěry. Starat se i o německé děti bylo prostě nepřípustné.

Po únorovém převratu a nástupu komunismu Pitter začal být úřady šikanován a postupně musel ukončit veškerou činnost v sociální sféře, sledovala jej StB. Proto v roce 1951 uprchl do Západního Německa. Zde spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou a poskytoval pastorační služby uprchlíkům v táborech. V roce 1963 se přestěhoval do Švýcarska a zde řídil či podporoval mnoho exilových aktivit a vydával časopis Hovory s pisateli. V roce 1964 byl prohlášen spravedlivým mezi národy. Zemřel 15. února 1976. Nechť nám jeho památka připomíná, že lidskost nezná a nesmí znát hranice vytyčené nenávistí a národností.