Bratři ze Soluně, jimž vděčíme za mnohé

V těchto dnech slavíme slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patrony Evropy a hlavní patrony Moravy.

Oba rodní bratři se narodili v Soluni (Thessalonice) v rodině urozeného původu. Konstantin byl v rodině nejmladší, narodil se jako poslední ze sedmi dětí. Brzy se projevilo jeho mimořádné nadání a šel studovat do Cařihradu, kde se dobře naučil řecky, latinsky, hebrejsky, slovansky, staroturecky a snad i arabsky a gótsky. Osvojil si také teologii a rétoriku. Stal se profesorem křesťanské filozofie a pro jeho dosaženou moudrost získal titul Filozof. Měl před sebou skvělou kariéru, on si ale zvolil stav duchovní; na kněze byl vysvěcen asi r. 847.

Michal měl být podle otcova přání vojákem, ale dal přednost řeholnímu životu – stal se mnichem a přijal jméno Metoděj. Společně s bratrem Konstantinem byl povolán na misijní výpravu k Chazarům na Krym. Bratři nalezli v troskách staré svatyně na jednom ostrůvku tělo papeže Klimenta I., ostatky vyzvedli a vzali je s sebou. Mezitím moravský kníže odolával nájezdům Němců a chtěl získat misionáře, kteří by k lidem mluvili srozumitelným jazykem. Obrátil se proto na papeže do Říma a k císaři Michalovi III., který tímto úkolem pověřil Konstantina a Metoděje. Sestavili abecedu o 38 písmenech, která byla odvozena z písmen řeckých, do staroslověnské řeči přeložili nejdůležitější části Písma a bohoslužebné knihy. Konstantin si na cařihradské synodě vyžádal povolení, aby mohl slovanskou řeč povýšit na liturgickou, ta se tak dostala mezi hebrejštinu, řečtinu a latinu.

Na Moravě bylo rozšířeno velké množství pověr, byly konány pohanské oběti, chyběla posvátnost manželství… Bylo důležité vychovat i domácí kněze, které ale zatím nebylo možné vysvětit. Bratři tedy museli začít řešit další církevněprávní otázky, a proto se vydali za papežem do Říma. Zde se jim podařilo zařídit tři důležité záležitosti: potvrzení staroslověnštiny v liturgii římského obřadu, vysvěcení nových mužů na jáhny a kněze a zřízení samostatné hierarchie pro Velkou Moravu, která by byla závislá přímo na papeži.

Konstantin mezitím těžce onemocněl. Vstoupil do řeckého kláštera, složil sliby a přijal jméno Cyril. Zemřel 14. 2. 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa. Metoděj r. 868 přijal kněžské a biskupské svěcení. Na zpáteční cestě byl na pokyn německých biskupů zajat a odvlečen do Bavorska. Byl odsouzen, že působí na území, na které si dělali právo němečtí biskupové, a tři roky vězněn. Teprve na zákrok papeže byl propuštěn a r. 873 se vrátil na Velkou Moravu.

Mezitím se stal novým vládcem Svatopluk. Ten sice Metoděje uvítal, nicméně podle jeho rad žít nechtěl a dokonce povolil návrat německým duchovním. Metoděj byl obžalován, protože se nepodřídil zákazu slovanské bohoslužby – znovu tedy odešel do Říma, aby dokázal svou nevinu. Po návratu dál horlivě šířil křesťanství u Čechů i Poláků, pokračoval také v překladu Písma a bohoslužebných knih. Zemřel na Moravě 6. 4. 885.

Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě. K jejich oficiálnímu svatořečení došlo r. 1880. R. 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a r. 1980 je papež Jan Pavel II. prohlásil také za spolupatrony Evropy.

Sv. Cyril bývá znázorňován jako mnich s knihou, obrazem Panny Marie a skříňkou s ostatky; sv. Metoděj pak jako biskup s berlou ve tvaru řeckého písmene Tau, ukončenou křížem, s oblakem a tabulkou. Nejčastěji bývají oba světci zobrazováni společně.

/Katulda/