Odkaz Anky Kolesárové

Dnes by se dožila 81 let Anka Kolesárová.

To by ovšem nesměla zemřít podstatně dříve, 22. listopadu 1944, zavražděna vojákem Rudé armády, kterému se odmítla poddat. Nebyla jediná, ruští vojáci obecně příliš nevynikali zdrženlivostí ohledně žen na dobytém území a odpor nesli těžce, o čemž ostatně svědčí i osud bl. Karoliny Kózky, kterou si připomeneme 1. srpna, či bl. biskupa Apora, jehož památku si připomeneme 2. dubna příštího roku. My tu ale nejsme proto, abychom zde listovali v nekonečném seznamu válečných zločinů Rudé armády, spíše bychom se měli zamyslet nad tím, co nám dává odkaz, který nám Anka, Karolina a další mučednice čistoty, jako například nedávno připomínaná Maria Goretti, zanechávají.

V dnešní době, kdy se sex běžně používá jako volná zábava či platidlo, se mnohým zdá sebeobětování žen, které raději ztratily život, než aby se podvolily znásilnění, jako absurdní a přehnané. Zejména ateisté a feministky jsou rozzuřeni tím, že církev takovéto ženy vůbec vyzdvihuje - tvrdí, že to jednak uráží ženy, které byly znásilněny, jednak to adoruje nezdravě sebedestruktivní jednání. Pravdu samozřejmě nemají, to jistě cítí většina z nás, ale proč ji nemají?

Svatořečení Marie, blahoslavení Karoliny ani (zatím) neoficiální uctívání Anky pochopitelně nemají urážet a neurážejí ženy, které byly znásilněny a z nichž koneckonců mnohé ani žádnou možnost volit nedostaly. Pokud by to byla pravda, musel by každý svatořečený urážet nesvatořečené a každý vítěz ve skoku vysokém by musel urážet ty, co skočili níž, atd. atd. Církev ani Bůh nevyžadují, aby žena raději zemřela, než byla znásilněna, a stejně tak nekladou na znásilněné žádnou vinu. Oceňují ale oběť, kterou žena pro něco tak vzácného a svatého, jako je čistota, byla ochotna podstoupit. To ale neznamená, že by znásilněná žena byla pošpiněna - pošpiněn je ten, kdo ji znásilnil.

Jsou dva důvody, proč na tyto ženy nezapomínat. Jednak protože to byly statečné a bohabojné dívky, které si zaslouží už proto naši úctu, jednak protože nám připomínají to, že sex je vážná věc, že tu není jen jako zábavní atrakce, že patří jen a pouze do manželství a že čistota těch, kteří si to uvědomují a žijí podle toho, je věcí neobyčejně cennou, která se dočká odměny v Nebi. Ti kdo toto nechápou či odmítají, pochopitelně velikost a správnost oběti, kterou Anka poskytla, nikdy neocení a do Domčeku či k jejímu hrobu nepřijdou (leda tak se sprejem). Navíc - často jsou pro ně takovéto svatořečené výčitkou připomínající jejich vlastní nemravný život, výčitkou, která se opravdu těžko přehlíží.

Pokud bychom byli v nějakém superkorektním prostředí, asi bych teď musel vyjmenovat patřičný počet mučedníků čistoty. Tedy, přiznám se bez mučení, žádný mučedník přesně tohoto typu mne nenapadá. Tedy vezměte zavděkem alespoň připomínkou Josefa a Putifarky. To je totéž téma, byť Josef nakonec přežil. Anebo už připomínaného biskupa Apora, který obětoval život při obraně žen před znásilněním. V jistém smyslu mučedníkem čistoty přece jen byl i on.