V noci z 18. na 19. července se do velké části města Říma rozšířil požár. Dodnes se vedou spekulace o tom, jestli byl založený úmyslně a jak ničivý vlastně byl.
Požár vznikl v obchodnické čtvrti u jihovýchodního konce Cirku Maximu – zde totiž stojí množství domů, stánků a skladišť zboží, naneštěstí dřevěných. Podle Tacita požár byl tak velký, že se jej nedařilo uhasit ani během pěti dní, podle jiných trval dokonce 8 - 9 dní. Zvláštní ale je, že o požáru se zmiňuje pouze Plinius st. a Tacitus, nikdo jiný.
Dodnes se neví s určitostí ani to, kdo nebo co bylo původcem požáru a jestli se jednalo o nehodu nebo žhářství.
Doba vlády obávaného Nera je poznamenána mnoha událostmi, přesto si dodnes udržuje největší pozornost právě tento požár. Jednou ze známých variant je totiž tvrzení, že jej založil sám císař Nero, který prý při požáru dokonce stál poblíž ohně, hrál na lyru a recitoval verše – příliš pravděpodobné to ale není. K rozšíření tohoto tvrzení přispělo také to, že okamžitě po požáru začal Nero plánovat nový Řím, který by předčil ten předchozí. Vzhledem ale k tomu, že ze čtrnácti římských čtvrtí byly před ohněm uchráněny jen čtyři, zdá se obnova Říma jako věc naprosto logická.
Podle Tacita bylo velké množství obyvatel Říma přesvědčeno o Neronově odpovědnosti za požár; proto Nero hledal obětního beránka. Pokusil se jejich pochybnosti rozptýlit útokem na komunitu křesťanů a zahájil jejich pronásledování. Přibližně desetina z nich (asi 200 – 300 lidí) tak doplatila na císařův hněv.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.