Dnes církev slaví patronku Evropy, která „chápala církev jako společenství věřících, místo, kde přebývá Duch sv.“ (Jan Pavel II.).
Sv. Brigita se narodila v červnu r. 1303 ve Švédsku jako pokračovatelka královského rodu. Odmala byla vyučována lásce k Bohu, v sedmi letech měla poprvé vidění. Po smrti matky ji vychovávala její teta Kateřina a využila možnosti vedení biskupem Brynjolfem ze Skary.
Brigita toužila po zasvěceném životě, ale jak už bylo v té době zvykem, byla ve 14 letech provdána za šlechtice Ulfa Gudmarssona. S manželem prožili první dva roky v modlitbě, poté se jim narodilo osm dětí. Asi ve 30 letech prožila tři roky jako dvorní dáma mladé královny ve Stockholmu, kterou učila a vychovávala. Brigita zde mohla poznat obtíže politiky a také to, jak byla Evropa nesjednocená. V této době také umírá jeden z jejích synů.
Oba manželé společně vstoupili do třetího řádu sv. Františka. K 25. výročí jejich svatby se rozhodli ke zdrženlivému životu, Ulf vstoupil do cisterciáckého kláštera, kde už žil jejich syn Bengt. Prožil zde dva roky a poté zemřel. Brigita žila dva roky jako asketa a vyprošovala církvi tolik potřebné milosti. R. 1346 neváhala oslovit mocné tohoto světa – osobně byla např. na dvoře krále a psala francouzskému i anglickému vladaři prosby o ukončení války a psala také papeži do Avignonu, aby se vrátil.
Poté, co jí král Magnus Eriksson věnoval královský dvorec Vadstena, rozhodla se zde založit klášter pro řád Nejsvětějšího Spasitele. K jeho vybudování ale došlo až po její smrti. Její řeholní společenství mělo dvě komunity – mužskou a ženskou, které měly společný kostel. Jednalo se o řeholi sv. Augustina, ke které Brigita přidala uctívání hořkého umučení Spasitele. R. 1349 se vydala do Říma, aby získala nejen odpustky, které vyhlásil papež Klement VI., ale také potvrzení nového řádu. Její řeholi potvrdil až papež Urban V., když se r. 1367 vrátil do Říma.
Brigita mezitím konala poutě, vydala se např. do Svaté země (1372). V Jeruzalémě u ní ale začalo onemocnění žaludku a po návratu do Říma 23. 7. zemřela.
Pro její mimořádný život a množství zázraků ji papež Bonifác IX. prohlásil 7. října 1391 za svatou.
Papežem Janem Pavlem II. byla pak 1. října 1999 prohlášena za patronku Evropy. Kromě toho je také patronkou poutníků a umírajících. Bývá znázorňována jako abatyše s bílým závojem s knihou a perem, svící, poutnickou holí a kloboukem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.