Henri Antoine Groués: francouzský katolický kněz a kapucín, zakladatel Emauzského hnutí – abbé Pierre. Jeho život zcela určitě nepostrádal prvky dobrodružství.
Narodil se dnešního dne roku 1912 v Lyonu do velmi zámožné továrnické rodiny. V 19 odešel do řádu kapucínů, ale kvůli plicní tuberkulóze musel přísný řád opustit a stal se kaplanem.
Během II. světové války se angažoval v odboji a Židům pomáhal utéct do Švýcarska. Tehdy vystupoval pod přezdívkou Pierre, která mu pak zůstala i pro celý jeho další život. Po válce byl také členem francouzského parlamentu – jeho plat poslance pro něj znamenal výrazný zdroj pro charitativní činnost.
R. 1949 založil na pařížském předměstí „Společenství Emauzy“, které se dodnes stará o nejchudší z chudých, především o bezdomovce. V současnosti toto hnutí působí v 50 zemích celého světa a jen ve Francii má asi 4 000 příznivců. O začátcích jeho díla vypráví kniha Borise Simona Hadráři z Emauz.
Už od počátku zdůrazňoval, že Emauzy nejsou žádnou dobročinnou organizací se zaměstnanci a klienty:
„Kdo má síly dost, ať odvádí pořádný kus práce, ale ten, kdo nesvede nic jiného než oškrábat brambory, má stejnou cenu; každý dělá, co může, každý podle svých sil. Každý pracuje s cílem vydělat chléb pro všechny a hlavně: pracujeme a neobohacujeme se; když práce vynese více, než co nutně potřebujeme, máme radost, že můžeme dávat a umožnit založení nových společenství“. (Testament)
Abbé Pierre měl určitě pevnou vůli a „svou hlavu“, jinak by nedokázal tolik dobrých věcí na charitativním poli. „Svoji hlavu“ měl ale také k některým tématům katolické církve, neváhal se veřejně vyslovovat např. ke kněžskému celibátu nebo svěcení žen. Nikdy se nebál říkat své názory – ať už v církvi nebo mimo ni; často veřejně kritizoval také francouzskou společnost, že nedělá dost pro odstranění chudoby.
Pro někoho byl abbé Pierre žijícím "světcem", pro jiné byl trnem v oku jako výtržník a neustálý narušitel konvencí. Mnohé se o něm a jeho pohledu na svět můžeme dočíst v knize Nic než láska a také v knize Testament, která vyšla nedávno – je vlastně tím jediným, co napsal on sám.
Abbé Pierre zemřel 22. ledna 2007.
Boris Simon: Hadráři z Emauz, Vyšehrad 1970
Helene Amblardová/abbé Pierre: Nic než láska, KNA 2001
Abbé Pierre: Testament, KNA 2009
No jestli je svatý se přece dá zjistit.<br />
<br />
Kněz, který porušuje celibát by se vážně měl zamyslet nad svou službou a buď žít pořádně celibát nebo pořádně manželství, odflákaný celibát vidím jako nejhorší možnost.
A co na to Abbé Pierre osobně:<br />
" V jisté chvíli svého života někteří lidé - a já k nim patřím - souhlasili s tím, že se manželství zřeknou. Tento souhlas může mít kruté následky, ale není vynucený - nejsme přece za mřížemi! Ano, zůstal jsem tomuto slibu věrný, i když jsem ho složil, aniž bych se na něj byl připravil, aniž bych tušil, že mě skrze "slzavé údolí" povede k netušeným vrcholům. Trpěl jsem, dokonce hodně trpěl, ale za ta léta jsem zakusil - maličko, ale i to je úžasný zázrak, už jsem to říkal -, jak Bůh dokáže být něžný.<br />
Kdyby mi znovu bylo osmnáct a kdybych věděl jen to, jak těžké je žít bez něžného pohlazení, a kdybych už nevěděl nic jiného, určitě bych neměl dost síly k radostnému vyslovení slibu čistoty. Ale kdyby mě někdo upozornil, že během této tak těžké cesty se člověk setká s projevy Boží něhy, pak ano, pak bych jistě celou svou bytostí řekl ano.<br />
<br />
Bůh svou něhu neprojevuje jen těm, kteří složili sliby; tisícerým způsobem ji
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.