Sv. Jan Maria Vianney

Církev dnes slaví památku sv. Jana Maria Vianneye.

Jan Maria Vianney se narodil v obci Dardilly ve Francii 8. května 1786 v prosté rolnické rodině. Od dětství jej rodiče vychovávali k lásce k Bohu a Panně Marii. Zvláště velký vliv na jeho náboženskou výchovu měla jeho matka. Všechny děti rodiny Vianneyových postupně pomáhaly s pracemi v hospodářství.

Několik let po Janově narození vypukla revoluce a kněží byli nuceni skládat přísahu na ústavu. Když tuto přísahu papež zakázal kněžím skládat, řada jich byla vyhnána ze svých farností a musela působit ilegálně. Na jejich místa byli státem dosazováni kněží, kteří přísahu složili, ale kteří byli v důsledku toho suspendováni. Ilegálně působící duchovní sloužili bohoslužby v provizorních a mnohdy nepříliš důstojných podmínkách (např. ve stodolách). Těchto bohoslužeb se účastnili i Vianneyovi a v podobně provizorních podmínkách mladý Jan přijal i první svaté přijímání (podal mu je P. Karel Balley, jeho pozdější nadřízený na faře v Ecully).

Když hrůzovláda "revolucionářů" pominula, mohla Církev ve Francii opět žít normálním životem. V roce 1802 otevřel v Dardilly nový zdejší farář P. Jacques Fornier školu, protože vzdělání jeho farníků bylo malé, bylo - li vůbec nějaké. Do této školy začal chodit i tehdy šestnáctiletý Jan.

Tehdy oznámil takérodičům, že by se chtěl stát knězem. Matka měla z jeho rozhodnutí radost, otec se postavil proti. Ale i on po čase souhlasil. Jan tedy nastoupil do jakési "přípravky" kterou vedl P. Karel Balley na své faře v Ecully. Jan tedy začal v r. 1806 studovat, ale od počátku měl se studiem problémy. Především s latinou měl potíže. Neztrácel však odhodlání a na úmysl svých studií též vykonal pěší pout do Louvesc ke hrobu sv. Jana Františka Regis.

Studia musel přerušit v roce 1809, kdy byl povolán do Napoleonovy armády. Záhy však onemocněl a poměrně dlouhý čas trávil v nemocnici. Po propuštění z nemocnice mu bylo doporučeno, aby dezertoval. Jan se však vydal ke svému oddílu. Oddíl ale nenašel a tak se s pomocí dobrých lidí začal skrývat. Místem jeho úkrytu se stalo Les Noes. Zde pomáhal na statku u paní Claudie Fayotové a učil děti z vesnice číst a psát. To trvalo od ledna 1810 do března 1811. Dne 8. února 1811 mu zemřela matka a Jan se vrátil domů. Do armády místo něj nastoupil jeho mladší bratr a Jan se vrátil do Ecully, aby pokračoval ve studiích.

Dne 28. května 1811 byl přijat do duchovního stavu a o rok později začal studovat v "malém semináři" ve Veriéres a od 1. listopadu 1813 studoval teologii v Lyonu ve "velkém semináři". Opět se však objevily problémy se studiem a Jan nedokázal složit potřebné zkoušky. Vrátil se do Ecully a P. Balley jej začal ještě s větší intenzitou vyučovat. Farář Balley Janovi zajistil možnost, že mohl na otázky při zkouškách odpovídat francouzsky a nikoliv latinsky a též se za jeho přípravu zaručil. A tak byl Jan 13. srpna 1815 vysvěcen v kapli kněžského semináře v Grenoblu na kněze. Primiční Mši sv. slavil v téže kapli následující den.

Nějaký čas po vysvěcení nesměl ještě zpovídat (když povolení obdržel, prvním, koho zpovídal, byl P. Balley). Byl ustanoven kaplanem u svého učitele P. Balleye na faře v Ecully. P. Balley ale po čase zemřel a nový farář neměl pro Vianneye příliš pochopení. Jan byl proto jmenován lokálním kaplanem v obci Ars, patřící do farnosti Miserieux.
Nový pastýř se v Arsu snažil o duchovní povznesení věřících, kteří v té době rozhodně nebyli příkladem zbožnosti. V obci, která měla jen něco málo přes 200 obyvatel, prosperovaly čtyři hostince. Jan v nich spatřoval jednu z hlavních příčin morální i materiální bídy vesnice. V kázáních brojil proti nepravostem a svá slova stvrzoval přísným pokáním, které sám sobě ukládal za hříchy sobě svěřených věřících.

Časem si získal silnou náklonnost věřících a začaly se o něm šířit zprávy jako o světci. Do Arsu začali přicházet poutníci, obec byla povýšena na farnost a Jan trávil čím dál tím více času ve zpovědnici.

Postupem času Jan v Arsu založil školu a zveleboval kostel. Sám žil ve velice prostých podmínkách, ale pokud šlo o Boží slávu, neváhal vynaložit všechny své možnosti. V pozdějších letech byl jmenován kanovníkem. Zemřel v roce 1859, blahořečen byl roku 1905, svatořečen byl roku 31. května 1925 a o čtyři roky později byl prohlášen za patrona kněží v duchovní správě.

/Vianney/