Sv. Maxmilián Maria Kolbe

14. 8. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Polský kněz, minorita, misionář a mučedník – sv. Maxmilián Maria Kolbe.


Občanským jménem Rajmund Kolbe se narodil 7. ledna 1894. Jako dítěti se mu zjevila Panna Maria a dala mu na výběr dvě koruny – bílou jako znamení vytrvalosti v nevinnosti a červenou korunu mučednictví. Malý Rajmund obě dvě koruny přijal.


Od 13 let studoval u františkánů ve Lvově. Byl nadaný student a dobrý kamarád. V 16 letech požádal o přijetí do noviciátu. 4. září 1910 zároveň s noviciátem přijímá jméno Maxmilián, při věčných slibech 1. listopadu 1914 k němu přibude ještě jméno Maria. Poté odchází na studia do Říma, odkud se vrací se dvěma doktoráty.


V Římě viděl, jak hrozné je otroctví hříchů mnoha duší, proto založil „Militia Immaculatae“ – Rytířstvo Neposkvrněné. Podmínkou ke členství bylo zvoleno úplné odevzdání se do rukou Neposkvrněné jako její nástroj a nošení její tzv. zázračné medailky.


28. dubna 1918 přijal Maxmilián kněžské svěcení.


Maxmilián věděl, že pokud chce rozdávat druhým, musí nejdříve mít, musí být plný. Proto se jeho první snahou stalo jeho vlastní posvěcení – vyhýbal se hříchu a pro sebe i pro ostatní napsal neklamný vzorec svatosti: v = V (když svou malou lidskou vůli „v“ ztotožníme s vůlí Boha „V“, získáme svatost).


Po návratu do Polska (červenec 1919) přednášel v Krakově filozofii a dějiny církve. R. 1920 požehnal biskup A. Sapieha jeho dílo „MI“. Protože měl ale Maxmilián tuberkulózu, musel nastoupit na léčení, a až po roce začal vydávat měsíčník Rytíř Neposkvrněné. Později otevřel v Niepokalanówě Malý misijní seminář. Na dorost ale čekat nemínil a sám se s dalšími čtyřmi řeholníky vydal přes Středozemní moře a Indický oceán na Dálný východ získávat srdce lidí. Dva z řeholníků zůstali v Šanghaji, on společně s dalším z nich doplul do Nagasaki, odkud už za měsíc radostně oznamoval, že se podařilo vydat první číslo Rytíře Neposkvrněné. Po necelém roce otevřel japonský Niepokalanów a nazval ho Zahradou Neposkvrněné. R. 1931 založil noviciát a do pěti let otevřel seminář. Za mimořádně významný prostředek šíření víry považoval tisk a svůj časopis nabízel také nevěřícím nebo nekatolíkům.


R. 1936 se vrátil zpět do Polska. Před začátkem války přednášel bratrům o třetím období života, které nazval „utrpení“. Vysvětloval, že není třeba bát se do tohoto období vstoupit, protože utrpení přijímané s láskou nás víc přibližuje k Neposkvrněné a vyprošuje milosti, které jsou nutné ke spáse a posvěcení duší.


V polovině září obsadili Niepokalanów Němci a 19. září začal transport jeho obyvatel do Německa. V prosinci byli všichni řeholníci propuštěni a Maxmilián se vrátil zpět a pokračoval v horlivé službě. Společně s ostatními bratry pomáhal bezdomovcům (mezi nimi bylo 2 000 Židů). Podruhé pro o. Maxmiliána přišlo gestapo 17. února 1941 a odvezlo ho do varšavského Paviaku.


Od 28. května nosil v Osvětimi číslo 16670. I přes utrpení nemyslel na sebe, ale zcela se obětoval pro bližní. Na konci července 1941 utekl mladý Slezan Jan. Protože nebyl dopaden, bylo rozhodnuto, že za něj 10 jeho spoluvězňů zemře hladem. Mezi nimi byl vybrán i František Gajowniczek, který by po sobě zanechal ženu a děti. O. Maxmilián neváhal a nabídl se za něj.


V hladomorně vydržel dva týdny, během kterých se modlil a připravoval své druhy k přechodu na věčnost. 14. srpna jej gestapák usmrtil fenolovou injekcí.


17. října 1971 jej papež Pavel VI. blahořečil a Jan Pavel II. jej 10. října 1982 svatořečil.


Sv. Maxmilián je patronem dárců krve; bývá znázorňován jako vězeň v pruhovaném oděvu s číslem 16670, se dvěma korunami, křížem a zeměkoulí.


O životě sv. Maxmiliána vznikl film polského režiséra Krzysztofa Zanussiho Život za život – Maxmilián Kolbe.

/Katulda/

Sdílet

Komentáře

Pavel Husák (yetti) Svatý Maxmilián, světec a mučedník, byl a je obrovský člověk a velký ctitel Panny Marie. Ne náhodou slavíme jeho svátek před Nenebevzetím. Ještě dlouho budu objevovat krásy odkazu mého biřmovacího patrona. Deo Gratias!

Eliška88 Byla jsem v Osvětimi na místě, kde otec Maxmilián strávil poslední chvíle svého plodnéhlo života. Jednoduchý pomníček vyjadřuje obět otce Maxmiliána... Uslyšel Hospodinovo volání a bez váhání se nabídl místo otce rodiny.... Díky Pane, za tohoto světce...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka