Akira Kurosawa

6. září 1998 zemřel v Tokiu jeden z nejvýznamnějších japonských i světových filmových režisérů a scénáristů – Akira Kurosawa.

Jeho první filmy vznikly během druhé světové války. Žádný z nich není ale příliš známý (snad možná Velká legenda Judo, ale i ten se stal bezvýznamným ve stínu jeho pozdějšího díla), navíc jsou některé točeny na státní zakázky jako oslava Japonska válčícího po boku Německa.

Něco naprosto jiného se dá říct o filmech, které vznikly po válce. Ukazují situaci tehdejšího poválečného Japonska, všímají si těch nejchudších a jsou velmi kritické vůči korupci. R. 1948 tak vznikl Opilý anděl, o rok později Toulavý pes. Snad nejznámější je drama Žít, kdy se člověk snaží vyrovnat s faktem, že mu zbývá půl roku života a snaží se jej prožít co nejlépe.

Téměř každý jeho film překvapí silným námětem, prostředím, ale také kamerou – lyricky dlouhé záběry, kdy se zdánlivě nic neděje, ale právě ony mají velkou psychologickou hloubku a probíhá zde nenápadné drama.

Kurosawu vedle sociálních dramat proslavily také filmy historické: první z nich – Lidé, kteří šlapou tygrovi na ocas – byl japonskou cenzurou zakázán kvůli zobrazování feudálních hodnot, k veřejnosti se dostal až r. 1952 (natočen 1945). Dalším dílem je např. Rašomon, následovala filmová adaptace Dostojevského románu Idiot, jak je ale u Kurosawy běžné, evropskou látku převedl do prostředí Japonska.

Dílo ověnčené mnoha superlativy, to je film z r. 1954 – Sedm samurajů. Adaptací Shakespearova dramatu Macbeth je pak Krvavý trůn. Podobně jako Sedm samurajů, i další dílo překvapuje svou nadčasovostí, ve kterém je spojen film historický se sociálním vyzněním – Rudovous.

Jeho posledními filmy jsou Sny Akiry Kurosawy (1990), Srpnová rapsodie (1991) a Madadayo (1993).