Jaroslav Ježek

Jaroslav Ježek (* 25. 9. 1906 Praha, + 1. 1. 1942 New York)

Jaroslav Ježek se narodil na tehdejší pražské periferii Žižkově jako syn krejčího. Od narození trpěl šedým zákalem a nedoslýchal na obě uši. Pro slabý zrak měl potíže i v obecné škole, a tak byl v září 1914, když po vypuknutí války musel otec narukovat, dán do Hradčanského ústavu pro slepé a slabozraké děti. Roku 1924 byl přijat na konzervatoř, pro obavy pedagogů z přílišného zatížení zraku však nikoliv do klavírní třídy, ale - ač dosud nekomponoval - na skladatelské oddělení. Ve 2. ročníku mu bylo povoleno studovat také klavír. Konzervatoř absolvoval 27. června 1927 velmi osobitým Koncertem pro klavír a orchestr.

Poté vstoupil Ježek do Sukovy třídy mistrovské školy konzervatoře a studoval také u A. Háby, u něhož složil Suitu pro čtvrttónový klavír (1927). Pro jeho umělecký vývoj byl důležitý studijní pobyt v Paříži, který mu osobním stipendiem umožnil jeden pražský advokát.

V roce 1928 začala jeho spolupráce s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha. Zkomponoval do jejich her četné písně a taneční skladby a řídil orchestr Osvobozeného divadla (v průměru 13 hráčů). Scénickou hudbu komponoval i pro díla jiných autorů, například ke Zpívajícím Benátkám A. Hoffmeistera, k Svatebčanům na Eiffelce od Cocteaua atd. Roku 1930 absolvoval Fantasií pro klavír a orchestr klavírní oddělení konzervatoře, v témže roce vznikl i Koncert pro housle a dechový orchestr, který si u Ježka objednal koncertní mistr České filharmonie Stanislav Novák. Do úspěšně se rozvíjející umělecké dráhy Ježkovy vpadl nástup fašismu a ohrožení republiky nacisty. Ježek, Werich a Voskovec, kteří se ve své tvorbě proti fašismu silně angažovali (ve hře Caesar zesměšňovali diktátorský typ Mussoliniho, podobné poslání měly hry Osel a stín, Kat a blázen, Těžká Barbora), začali být jeho stoupenci ohrožováni doma i při svých zahraničních pobytech. Když byla na podzim 1938 Osvobozenému divadlu odňata koncese, odletěla trojice v lednu 1939 do USA. Ježek nesl odloučení od rodného prostředí těžce. Zatímco Voskovec s Werichem odjeli do Clevelandu, žil v New Yorku v prostředí české menšiny. Vyučoval hudbě a řídil Československý pěvecký sbor. Jejich koncert 6. dubna 1941 byl prvním celovečerním sborovým koncertem v historii New Yorku. Ježek během večera přednesl ještě Smetanovu Fantasii na české národní písně.

Chronické ledvinové onemocnění mu působilo rostoucí potíže, na úmrtním lůžku byl oddán se svou newyorskou přítelkyní Francis, která po válce přivezla jeho urnu do Prahy, kde byla po slavnostním aktu v Domě umělců uložena do rodinného hrobu na Olšanech.

Ježkova umělecká i taneční, divadelní a filmová hudba je originální a má trvalou hodnotu. Početná je jeho tvorba klavírní (Etuda, Bagatelles, Rapsodie, newyorská Toccata a klavírní sonáta atd.) a komorní: dechový kvintet, smyčcový kvartet, sonáta pro housle a klavír, 2. smyčcový kvartet (1941, New York) a další, dále písňové cykly a jiné. Mnohé ze skladeb obsažených ve 20 hrách Osvobozeného divadla patří k vrcholům české skladatelské produkce v oblasti populární hudby: virtuózní Bugatti-step, Tři strážníci, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Nebe na zemi, Smutná píseň o Golemovi, Když jsem kytici vázala, pochod Proti větru, Pochod stoprocentních mužů, Pochod optimistů (Hej rup), Pochod plebejců a desítky dalších písní. Ježek je též autorem hudby k sedmi filmům (například Pudr a benzin, U nás v Kocourkově, Svět patří nám atd.) a také celé řady příležitostných skladeb (Pochod karnevalu Umělecké besedy, 1932, a jiné).

/seily/