Sv. Řehoř I. Veliký

Zítra slaví církev památku papeže a učitele církve sv. Řehoře.

Pocházel z patricijské rodiny. Výhodného úřadu prefekta i rodinného majetku se ale vzdal a vydal se „cestou úzkou“. Zanechal za sebou nejen mnoho spisů a dopisů, upevnění liturgie a zpěvu (nejznámější je gregoriánský chorál), ale především šíření radostné zvěsti evangelia do lidských srdcí.

Řehoř se narodil kolem r. 540 v Římě do významné patricijské rodiny, která měla na Sicílii velký majetek. Byl velmi nadaný, po vysokoškolských studiích se mu nabízela skvělá kariéra. Pracoval v občanské správě a už ve třiceti letech se stal významným státním soudním úředníkem. On ale otcovský dům opustil a vydal se do kláštera sv. Ondřeje a dalších šest klášterů založil na svých sicilských statcích. Velkou část zděděného majetku prodal a rozdal chudým.

Řehoř si osvojil benediktinské zásady a spolupracoval s benediktiny, proto se předpokládá, že sám se stal benediktinským mnichem. Papežem byl povolán za jeho pomocníka a bylo mu uděleno jáhenské svěcení. Byl poslán do Cařihradu, kde navázal nová přátelství a získával zkušenosti.

V Římě nastal po strašné povodni hlad a poté vypukl mor. Mezi prvními oběťmi byl i papež Pelagius II. Všichni (kromě něj samého) uvažovali o Řehořovi jako o jeho nástupci, což se nakonec také potvrdilo.

Na konci srpna 590 organizoval prosebné průvody za odvrácení moru. Při průvodu, který směřoval k bazilice Panny Marie Sněžné a před Hadriánovým pomníkem odbočoval k sv. Petrovi, byl údajně viděn archanděl Michael, jak schovává meč na znamení konce moru – odtud vzniklo pojmenování Andělský hrad.

Dalším smírným aktem jsou tzv. gregoriánské mše. Když se Řehoř dozvěděl, že bylo u mnicha Justy nalezeno několik dukátů, čímž se mnich provinil proti slibu chudoby, dal za něj sloužit 30 mší sv. po 30 dní bezprostředně za sebou. Tento způsob byl později uznán i církví (1884).

Byl prvním, kdo měl titul „Služebník služebníků Božích“, který se pak mezi papeži ujal. Nabádal lidi k pokání a staral se o pokojný život lidu uprostřed všeho hladu, bídy a pustošení Langobardů, kteří po Itálii šířili bludy.

Když r. 593 přitáhl k Římu langobardský král Agiluf, přerušil papež Řehoř I. homilii a šel pomoct při obraně města. Jeho prosby přispěly k zastavení boje, až nakonec r. 603 dosáhl uzavření mírové dohody.

Napsal neuvěřitelně mnoho spisů, jeho prvním dílem jsou komentáře ke knize Job. Zpracoval mešní knihu, sjednotil a upevnil podstatnou část liturgie. Mluví se také o tom, že založil pěveckou školu. Ve skutečnosti už existovala, ale on jí dal nový řád a postavil pro ni dvě budovy v Lateránu a u sv. Petra. Prostá vyprávění k útěše a povzbuzení čtenářů, to jsou jeho Rozpravy. Nedá se přehlédnout ani jeho misijní snažení o rozvoj církve ve světě.

Většinu pontifikátu byl sužován nemocemi, od r. 599 trávil většinu času na lůžku, přesto řídil církev až do 12. 3. 604, kdy zemřel.

Zajímavostí je, že svátek sv. Řehoře Velikého neslavíme v den jeho úmrtí (12. 3.), jak bývá většinou zvykem, ale v den jeho vysvěcení na biskupa. 12. březen se totiž nachází v postní době, kdy je prioritní postní zaměření, proto byly některé svátky přesunuty.