Sv. Faustyna Kowalská

Svatá Faustyna Kowalská, apoštolka Božího milosrdenství zemřela před 71 roky dne 5. října  1938

Narodila se jako třetí z deseti dětí v chudé a zbožné rodině ve vesnici Glogowiec v Polsku. Její křestní jméno bylo Helena, odmalička byla zbožná, pracovitá a poslušná, všímala si chudých a trpících lidí. Do školy chodila necelé tři roky - musela pracovat, aby se rodina uživila, od 16 let sloužila. Boží hlas vnímala od sedmi let, ale rodiče ji nebrali vážně. Ježíš ji volal stále silněji, v žádném klášteře ji však nechtěli přijmout, až se to nakonec podařilo ve Varšavě v Kongregaci sester Matky Božího Milosrdenství.

Vstup do kláštera byl pro ni radostí, ale i zklamáním, očekávala více prostoru pro modlitbu, ale její den byl naplněn převážně prací. Sestry v klášteře byly rozděleny na tzv. „profesky", které se modlily, vyučovaly apod. a chudé sestry, mezi které patřila i Faustyna, které vykonávaly těžké a podřadné práce. V klášteře dostala jméno Marie Faustyna. Byla tichá a nenápadná, takže nikdo netušil její mimořádný mystický život s Ježíšem, působila přirozeně a vyrovnaně, byla přející a ochotná pomáhat. Stále se snažila o co nejužší spojení s Bohem, měla neobvyklé vize, zjevení, skrytá stigmata i schopnost číst v lidských duších. Prožívala i velmi bolestné mystické zkušenosti, temné noci, duchovní i morální utrpení, když se snažila plnit Boží vůli, kterou jí zjevoval. Spolusestry si myslely, že si zjevení vymýšlí, aby vynikla, zažívala mnoho ponížení. Chtěla vše obětovat za hříšníky, aby udělala radost Ježíšovi, kde konci života trpěla tuberkulózou. Zemřela ve 33 letech.

Této prosté, nevzdělané, ale zcela oddané řeholnici svěřil Pán Ježíš aby šířila celému světu pravdu o Jeho nekonečném Božím milosrdenství. Dnes velmi známý obraz Milosrdného Ježíše, z jehož boku tryská rudý a bílý paprsek, které naznačují krev a vodu, jež prolil Ježíš na odpouštění všech hříchů, jí byl zjeven 22.2.1931. Ježíš jí přikázal, aby namalovala to, co viděla s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti". Ježíš si přál, aby se první neděli po Velikonocích slavil svátek Božího milosrdenství, naučil sv. Faustynu Korunku k Božímu milosrdenství, která má velkou moc vyprosit lidem veliké milosti atd. Velkým bohatstvím vztahu sv. Faustyny k Ježíši je její Deníček, ze kterého čerpá i tento článek.

Já jsem s ní udělala osobní zkušenost loni, když jsem si ji vylosovala jako patronku na rok. Hrozně jsem se na to těšila, protože jsem ji měla velmi ráda a Boží milosrdenství mi stále připadá naprosto úžasné a být sekretářkou samotného Ježíše velká čest. Přicházelo na mne mnoho utrpení a těžkostí a já se ohlížela, kde je ta „Boží milost". Až jsem si nakonec začala číst v jejím Deníčku a mnohé jsem pochopila. Její život byl neustálým bojem a utrpením, za dobré často sklízela zlo, posměch, kvůli jejím zjevením  (které se snažila skrývat), nechali ji vyšetřit psychiatrem... Když se snažila Boží hlas v sobě udusit, ozval ukázal se jí velmi zmučený Ježíš s otázkou, jak dlouho jej chce ještě trápit... Možná bych život světce přirovnala k hledání pohádkového prince - přes devatero hor, řek. Údolí, v boji s nestvůrami i vlastní únavou... Cesta za konečným štěstím, jde o to vytrvat, i když všechno vypadá naprosto beznadějně a člověk se cítí zcela neschopný. A taky je, ale ve spojení s Bohem je nepřemožitelný, neboť „Kdo je jako Bůh?" A přesto tento Bůh, jehož velikost a lásku nejsme naším rozoumkem schopni pochopit, přijal místo nás chudobu, ponížení, utrpení, na které jsme si často zvykli, že to tak prostě je, jako samozřejmost. A když na nás samotné přijde utrpení, těžkosti, hned k Němu voláme o pomoc. Dává zcela zadarmo své milosrdenství, které přemůže všechno zlo a tohle pochopila i sv. Faustyna a i když lidsky neměla šanci cokoli změnit, s Bohem vykonala dílo nesmírné ceny pro celý svět.   

/růžetrnitá/