„Opouštím zářivý svět, ve kterém jsem měla zářivé postavení a se všemi vámi vstupuji do většího a skutečnějšího světa – světa chudých a trpících.“ Těmito slovy se roku 1909 loučila šlechtična se světským životem, aby spolu s dalšími přijala poslání sloužit Bohu a lidem. Prodala všechny šaty, šperky a založila konvent „Marta a Marie“, ve kterém hostila chudé a trpící.
Touto odvážnou šlechtičnou byla vévodkyně Alžběta Ruská. Narodila se 1.11.1864. Pojmenována byla po katolické světici Alžbětě Maďarské (žila na počátku 13.stol., známá svou obětavostí a rozsáhlou charitativní činností). Vzorem Alžbětě Ruské byla také její matka Alice.
Náboženský vývoj Alžběty Ruské byl zajímavý – pojmenována po katolické světici, pokřtěná v církvi luteránské, vychována v církvi anglikánské a svatá v církvi pravoslavné. Žádnou křesťanskou tradici ve svém životě neopovrhovala, dokázala je všechny vzácně spojit. Měla totiž za to, že „všichni křesťané jsou děti Kristovy“.
Roku 1884 se Alžběta provdala za velkovévodu Sergeja Alexandroviče, z viktoriánské Anglie se přestěhovala do carského Ruska. Tam vedla poklidný, nerušený život až do roku 1904. V tom roce vypukla rusko-japonská válka. Alžběta neváhala a v Kremlu krejčovské dílny a shromáždiště léků a teplého oblečení pro vojáky na frontě. V Kremlu vykonával její manžel funkci guvernéra Moskvy.
Začátkem roku 1905 byl její manžel během nepokojů v Moskvě revolucionáři zavražděn. Od té chvíle se Alžběta uzavřela do sebe, odevzdala svůj život. Zde začíná život světice.
Několik dní po zavraždění manžela jeho vraha navštívila ve vězení. Dlouho s ním mluvila a nakonec mu odevzdala ikonu.
V létě 1905 zřídila ve svém sídle nedaleko Moskvy nemocnici pro válečně raněné, založila dům modlitby, práce, milosrdenství. V podstatě jí vadilo, že pravoslavné sestry kromě háčkování nedělají nic praktického a na druhou stranu vznikající zdravotnické instituce byly z větší části ateistické.
Proto se chtěla založením domu „Marta a Marie“ těmto extrémům vyvarovat. A tak usilovala o spojení obou tradic, jak klášterní tak ošetřovatelské. Pojmenováním domu „Marta a Marie“ chtěla zdůraznit, že služba Marty, která „si dělala hodně starostí a trápila se pro mnoho věcí“, je stejně důležitá jako služba Marie, která „seděla u nohou Ježíšových a poslouchala jeho slovo“. Že jedno bez druhého zkrátka nejde.
Alžběta se snažila v pravoslavné církvi obnovit diakonský úřad pro ženy, který se, vzhledem k postavení žen ve středověku, vytratil. Moskevský patriarcha zřídil Řád sester milosrdenství a útěchy a Alžbětu jmenoval matkou představenou. Ona sama vedla přísný asketický život, plný nepohodlí.
Pro druhé zřídila knihovnu, vývařovnu pro chudé, nechala vystavět byty pro mladé dělníky a studenty v nouzi, založila kliniku pro ženy s tuberkulosou. Její životní filosofií bylo vzbudit vědomí Boha ve společensky vyvržených, odstrkovaných. S oblibou říkavala, že obraz Boží může být někdy zastřen temnotou, ale nemůže být nikdy zničen. Každou neděli po nešporách pořádala diskuse, tehdy nebylo zvykem v Rusku o věcech víry mluvit na veřejnosti, proto přilákala mnoho lidí.
Zlom přišel s rokem 1914, kdy vypukla 1.světová válka. Část rodiny stála na straně Německa, část na straně Anglie a Ruska. Pro Alžbětu to byl osobní tragédie. Starala se o raněné z obou táborů. Přineslo jí to kritiku veřejnosti, byla dokonce nařčena z kolaborace, šírily se pomluvy, že v domě „Marta a Marie“ ukrývá německé špiony. Na základě toho se zhoršila vztahy carské rodiny s Alžbětou. Krize dospěla tak daleko, že byl nucen abdikovat car Mikuláš II. Revolucionáři pravidelně přicházeli do „Marty a Marie“ hledat německé zbraně. Německý císař Alžbětě několikrát nabídl útočiště, Alžběta trvala na tom, že svůj konvekt neopustí.
V roce 1917 se bolševici chopili moci a vyvraždili celou carskou rodinu, včetně Alžběty.
Zdroj: http://www.balustrada.cz/bratrstvo/cislo.phtml?2000=0104_mucednici
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.