Svátek Svaté rodiny

27. 12. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Svatou rodinu tvoří Panna Marie, sv. Josef a Ježíš.

 


 

Obzvláště o Vánocích si můžeme připomínat celý význam rodiny. Nejen Svaté. I té naši. Rodiny všech. Přejeme si, aby do našich rodin vstoupil Bůh. Ale často právě v rodině chybí pokora.

Představuji si Jezulátko narozené ve chlévě, ale přivinuté s láskou Jeho rodiči. Trpělivého, pracujícího, spolehlivého Josefa. Matku ochránkyni, matku strachující se o své dítě, matku hledající své dítě (ve 12 letech, kdy v Chrámu Ježíš říká: „Proč jste mě hledali? Copak nevíte, že musím být v domě Otce svého?“)

Matku, spolupodílející se na výchově svého dítěte, matku, která Ho vidí vyrůstat, matku, dávající svému dítěti svobodu volby v dospělosti, ale modlitbami ho doprovázející. Ale také matku hluboce zraněnou, když jejího Syna přibíjejí na kříž. Ale nezapomínajíc na to, kdo je vždy na 1.místě. Bůh. Která Boha přijímá jako svého Spasitele. Sv. Josef jako pěstoun je svému Synovi vzorem.

V současnosti však děti jen marně hledají vzor ve svém otci, natož jinde. Tam, kde je vyčleněn Kristus „za čáru“ a vládu převzalo smilnění, neúcta k životu, kalkulování, zda se dítě „vyplatí“, bolestný paradox rodiny, která si toužebně přeje dítě, ale nedostává se jim, na straně druhé svévolné podvolení se zákrokům interrupce ženou, která děti mít může, nepěstování manželského vztahu a po čase jeho zánik a další smutná fakta rodiny i společnosti, není těžké pochopit ten zmatek, když bytelně i citelně Kristus, náš Pán CHYBÍ. V myslích i srdcích se vytratil jako někdo, kdo je uvěřitelný v pohádce, ale nikoliv jako bohočlověk, který nás vykoupil svou vlastní krví a touží po spasení každého člověka.

Dítě rozněžňuje matku, svým objetím rozradostňuje unaveného otce, vracejícího se z práce. Rozradostňuje proto, že TU JE, že se NARODIL. Že je to NOVÝ ŽIVOT. Dítě stmeluje. Dítě je přímočaré, řekne pravdu, co si myslí, co cítí. Učí pokoře, když se nad ním skláníme.

O těchto Vánocích mě obzvlášť oslovil dopis arcibiskupa Jana Graubnera. Mj. se zmiňuje o Pražském Jezulátku, které jako první navštívil Svatý Otec poté, co přiletěl do naší země. Tam před ním poklekl a modlil se za děti a jejich rodiny. Daroval mu zlatou korunku a tím také ukázal, kdo je v jeho životě králem.

A to přeji i nám všem. Abychom přijali Krista jako našeho Pána, ale aby toto rozhodnutí nebylo skryto jen nám, ale ukazovali ho všem. Svými postoji, svými skutky, svým srdcem živým, tepoucím, modlitbami. On sám nám dává v životě tolik šancí. Každý den je NOVÁ MILOST a NOVÝ ZAČÁTEK. Mysleme na to i na prahu roku 2010. S novou milostí, s hojnosti darů Ducha Svatého ať nás všechny Bůh uschopňuje a obdarovává nás svým požehnáním.

/katis/

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka