17. prosince 1964 zemřel významný rakouský fyzik, který r. 1936 získal společně s americkým fyzikem Carlem Davidem Andersonem Nobelovu cenu za objev kosmického záření.
Narodil se 24. června 1883 v zámku Waldstein v Rakousku, kde jeho otec pracoval pro zámeckou rodinu, a matka pocházela ze vznešeného rodu.
Po studiích ve Štýrském Hradci byl asistentem radiologického ústavu akademie věd ve Vídni, od r. 1920 pak profesorem experimentální fyziky. R. 1921 – 1923 pracoval v USA – založil zde vědeckou laboratoř v New Jersey, stal se konzultantem amerického ministerstva vnitra pro fyziku a působil na univerzitě ve Washingtonu jako vedoucí výzkumného radiologického ústavu. Od r. 1931 pracoval jako profesor v Innsbrucku a vedoucí ústavu pro výzkum záření.
Zkoumal různé druhy záření a elektrické vlastnosti atmosféry, hledal příčinu ionizace vzduchu – právě ona totiž způsobuje samovolné vybíjení elektroskopu stíněného vrstvou olova.
R. 1912, když experimentoval s balóny, došel k závěru, že toto záření nemá pozemský původ, protože s rostoucí výškou jeho intenzita stoupá a že jediným možným zdrojem tohoto záření je vesmír, proto je pojmenoval jako záření kosmické. Tento objev měl velký význam pro další rozvoj fyziky elementárních částic a pozdější výzkum.
Aby unikl nacistické perzekuci, utekl společně se svou ženou r. 1938 do USA, kde žil až do své smrti r. 1964.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.