Dnešního dne r. 1988 ve Znojmě – Hradišti zemřela česká řeholnice, generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského sr. Marie Vojtěcha Hasmandová.
Antonie Hasmandová se narodila 25. března 1914 v moravských Huštěnovicích u Uherského Hradiště. Brzy jí zemřela maminka.
R. 1927 vstoupila jako školní čekatelka do kláštera boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí. Po studiích Učitelského ústavu u Sv. Anny v Praze oslavila 14. srpna 1933 obláčku a přijala řeholní jméno Marie Vojtěcha. Po noviciátu složila r. 1935 první sliby a r. 1940 sliby věčné.
Během druhé světové války působila jako učitelka v Třeboni a ve Frýdlantu, potom jako ošetřovatelka. Po válce byla ředitelkou školy v Brně – Líšni.
Poté, co byla r. 1950 jmenována představenou Neumannea v Prachaticích, zde ukryla kněze, který se skrýval před Státní bezpečností. Proto byla r. 1952 zatčena a ve vykonstruovaném procesu byla 19. září 1053 odsouzena k osmi letům vězení pro údajnou špionáž a velezradu.
Během pobytu ve vězení onemocněla tuberkulózou. 10. května 1960 byla na všeobecnou amnestii propuštěna.
8. července 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. Tehdy přepracovala konstituci kongregace, aby lépe odpovídala požadavkům současné doby.
R. 1987 onemocněla a na začátku následujícího roku zemřela.
29. listopadu 1996 byl na popud brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho zahájen proces jejího svatořečení.
Zdroj:
- knihy: Láska smrtí nekončí
Holková Marie, Matka Vojtěcha (online http://www.knihovna.net/KNIHA/open.phtml?kniha=0037 )
- internet: www.boromejky.cz
Život Matky Vojtěchy mě také velmi zaujal a právě mě také oslovila ta věta o tom, že byla schopna dělat i to, o čem neměla ani páru jenom proto, že věděla, že i když udělá jenom něco maličkého, tak to bude dobře. A právě ta Ferencem zmiňovaná věta mě oslovila taky.
Četl jsem zmíněnou knihu, velmi mě v ní oslovila tato myšlenka Matky Vojtěchy: „Někdo tu špinavou práci dělat musí. Tak proč ne já?“
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.