«NEJSVĚTĚJŠÍ MEZI UČENCI» A «NEJUČENĚJŠÍ MEZI SVĚTCI»

28. 1. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Sv. Tomáše Akvinského můžeme označit jako zosobněnou posvátnou naukou: vždyť celý život nedělal nic jiného, než se učil filosofii a teologii a že filosofii a teologii svými přednáškami, vedením diskusí a spisy učil, a přesto tímto způsobem dosáhl svatosti.


Sv. Tomáš se učil a učil na pařížské univerzitě, nejslavnější univerzitě své doby, ale také na školách svého řádu, tj. dominikánského řádu, v Itálii. Jeho literární dílo je obdivuhodné svým rozsahem a hlavně svou hloubkou. Na prvním místě se jedná o slavnou Teologickou sumu, shrnutí celé teologické nauky, ale také o Sumu proti pohanům, o komentáře ke knihám Písma svatého a ke knihám starořeckého filosofa Aristotela a o mnohé jiné spisy. Jak píše papež Jan Pavel II. ve své encyklice Fides et ratioVíra a rozum, jeho nauka “dosáhla vrcholů, na jaké by lidská mysl nikdy nedokázala pomyslit. Může být tedy právem nazýván «apoštol pravdy».” Svým rozumem urazil cestu, kterou tatáž encyklika vyjadřuje jako “přechod od jevu k základu”, totiž postoupil od toho, co vnímáme bezprostředně, až k poslednímu základu všeho, za nímž už žádný hlubší základ položen být nemůže: k Bohu, první příčině a poslednímu cíli všeho. A v tom spočívá pravá moudrost.

 

 

 

Avšak sv. Tomáš byl nazván nejenom nejučenějším mezi světci, nýbrž také nejsvětějším mezi učenci: byl láskyplný a laskavý, pokorný a poslušný, čistý… Modlil se, věnoval se duchovní četbě Písma sv. (lectio divina), často se zpovídal a především velice miloval Ježíše Krista v Eucharistii. Každý den zahajoval slavením mše sv. a hned poté se zúčastňoval další mše sv. na výraz díkůvzdání za svaté přijímání. Jeho nepřekonatelná filosofická a teologická moudrost byla tak nerozlučně spojena s moudrostí mystickou, kterou bychom mohli také označit jako moudrost světců či moudrost Ducha Svatého: ta působila, že pravdy víry nejenom poznával, ale přímo okoušel. Sám učí: “Navzdory veškerému svému úsilí žádný filosof před Kristovým příchodem nebyl schopen znát o Bohu a o tom, co je nutné pro život, tolik, kolik toho zná vírou stařenka po Kristově příchodu ”(Kázání na Krédo). Když nedlouho před svou smrtí, která nastala 7. března 1274 v italském cisterciáckém klášteře Fossanova, slavil jako obvykle ranní mši sv., měl při ní mimořádný mystický zážitek. “Všechno, co jsem napsal, mi připadá jako sláma”, prohlásil poté. A významně dodal: “Ve srovnání s tím, co jsem viděl.”

Atributem sv. Tomáše je slunce, které nosí na své hrudi. “Slunce sv. Tomáše” září nad námi: slunce jeho nauky a svatosti. Vybízí nás k tomu, abychom také my byli lidmi živé víry: těmi, kdo svou víru živí modlitbou, svátostmi, zvláště Eucharistií, a duchovní četbou; těmi, kdo se podle svých možností snaží poznávat pravdy své víry.

Svatý Tomáši, patrone škol,

pevnou víru,

vroucí lásku,

čistý život

a pravou vědu

u Boha nám vypros.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

pro Signály.cz napsal

P. Štěpán Maria Filip OP

Sdílet

Komentáře

LudvíkOP Pěkně Štěpáne, těší mě, že píšeš i na Signály.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka