Josef Čapek

Josef Čapek se narodil 23.3.1887 v Hronově, v rodině báňského lékaře jako prostřední ze tří sourozenců.

Vyrůstal v Malých Svatoňovicích a v Úpici. Vychodil tkalcovskou dvouletou školu. Pracoval jako dělník v továrně. V letech 1904 – 1908 vystudoval uměleckoprůmyslovou školu a už tehdy navázal mnohostranné styky s uměleckým děním, ovlivněný expresionismem a kubismem. Pobýval v Paříži, Španělsku. Po návratu do Čech se stal jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců (1911) a redaktorem jejího časopisu Umělecký měsíčník (1911-1912). Později redigoval i orgán výtvarného spolku Mánes Volné směry (1912-1913). Už v této době vznikaly jeho první literární práce, většinou ve spolupráci s bratrem Karlem. Spolu s ním se podílel na vydání generačního Almanachu na rok 1914. Po celé meziválečné období se vedle malířství, knižní grafiky a scénického výtvarnictví věnoval činnosti novinářské a literární. Spolu s bratrem Karlem působil v Národních listech (1917-1920), později v Lidových novinách (1921-1939).
Společná díla bratrů Čapkových:
- Krakonošova zahrada (1918) – obsahující prozaické prvotiny z let 1908-1911. Titul knížky naráží na místa prožitého dětství.
- Zářivé hlubiny (1916) – sedmero povídek, vznikajících v letech 1910-1912, bývalo často spojováno s novoklasicistickým hnutím, dávalo přesnost přesné dějové skladbě, stručnému záznamu postav před citovým úchvatem a dušeslovným popisem
- Lásky hra osudná (časopisecky 1911, pak v Zářivých hlubinách) – dramatická prvotina bratrů Čapkových, ojedinělým pokusem vybočit z tradičních žánrových mezi české komediografie a navázat na základy renesanční divadelnosti.
- Ze života hmyzu (1922) – alegorická komedie
- Adam Stvořitel (1927) – přemíra abstrakce, didaktičnosti a filozofování, všechny leitmotivy jejich předchozí tvorby

Samostatná linie Josefovy literární tvorby:
2 knížky lyrizujících próz: Lélio (1917), Pro delfína (1923). Obě vznikaly v letech 1.světové války.
Jeho jediná napsaná hra: Země mnoha jmen (1923)
Prozaická tvorba: Stín kapradiny (1930), Kulhavý poutník (1936) , Psáno do mraků (1947), Básníci z koncentračního tábora (1946) – jedna z nejhlubších českých kniho o lidském životě.
Rozsahem nevelká, ale umělecky významná Čapkova tvorba pro děti:
Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1928)
Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové (1932)
Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932)
Povídejme si děti (posmrtně 1954)

Čapkovy knížky o umění:
Nejskromnější umění (1920), Jak se dívat na moderní obrazy (1935), Umění přírodních národů (1938), Málo o mnohem (1923), Umělý člověk (1924), Ledacos (1928), Rozpomínky (1947)
1.9.1939 byl Josef Čapek zatčen gestapem a po dobu bezmála šesti let vězněn v několika koncentračních táborech. 25.2.1945 byl odeslán ze Sachsenhausenu do Bergen-Belsenu, zemřel v jednom z vězeňských transportů, nakažen skvrnitým tyfem. Jeho literární dílo, nepříliš rozsáhlé, ale myšlenkově bohaté, bylo za umělcova života zastiňováno jako jeho vlastním dílem malířským, tak popularitou bratra Karla. Teprve s odstupem let se stalo zřejmým, že také jako spisovatel – básník, prozaik, dramatik a esejista – patřil Josef Čapek k největším zjevům moderní české kultury.
Zdroj: http://www.knihovnicka.net/autor/14-capek-josef/zivotopis-biografie/
Zajímavý další odkaz: http://capek.misto.cz/jcapek.html

/Katis/