Už včera jsme si mohli připomenout narození prof. Jana Sokola
Jan Sokol se narodil 18. dubna 1936 v Praze. Zde prožil své dětství, vyučil se a pracoval - nejprve jako zlatník, poté jako mechanik. Maturitní vysvědčení získal roku 1958 v dálkovém studiu, o pět let později i vysokoškolský titul v oboru matematika na Karlově univerzitě.
Od roku 1964 do roku 1990 pracoval jako programátor a výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů Praha. Po pádu komunismu byl tři roky poslancem Federálního shromáždění, v roce 1996 kandidoval za KDU-ČSL do senátu, v roce 1998 byl ministrem školství v Tošovského vládě odborníků, v roce 2003 byl kandidátem vládní koalice na post prezidenta republiky.
Prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc. přednáší od roku 1991 na Karlově univerzitě filosofii, antropologii a religionistiku. Ve svých přednáškách, knihách a publikovaných textech se zabývá jak politikou, tak také školstvím a širokým spektrem (nejen pro něj) důležitých témat. Nezdráhal se však opustit univerzitní prostory a přednášet např. v provizorních podmínkách studentského setkání na Velehradu na téma Křesťan a politika:
"Domnívám se, že hlavní a možná jedinou skutečnou předností věřícího člověka ve veřejném životě, jeho specifickou kvalifikací pro politiku je jasné vědomí nepodmíněného závazku či odpovědnosti za sebe, za druhé, za svět. Přinejmenším v židovském a křesťanském smyslu neznamená totiž náboženské víra slepé přijetí nějakých skutečností, nýbrž - jak jsme už naznačili - vědoucí odpověď na nepopiratelný fakt obdarování. Náboženská víra znamená především odpověď na to, že život, štěstí, láska, přátelství nebo děti - zkrátka všechno to, čeho si jako lidé nejvíc ceníme - není výsledek vlastních schopností nebo úsilí, ale nezasloužený Boží dar. Teprve na základě této evidence pak může člověk věřit a doufat, že ten, který mu tohle všechno dává, se o něho nějak postará i budoucnosti a že se jí tedy nemusí tolik bát - ovšem jen pod podmínkou, že podle tohoto pevného přesvědčení také sám jedná.
Věřící člověk se tedy o druhé, o společnost a veřejné věci nestará proto, že je ctnostný nebo velkorysý, nýbrž proto, že je to Bohu dlužen: “Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme zbyteční, neužiteční služebníci, udělali jsme, co jsme byli povinni” (Lk 17,10). Politici rádi říkají, že své zaměstnání chápou jako službu; věřící člověk by je měl chápat jako samozřejmou povinnost, za niž si ani žádnou vděčnost nezaslouží. Ideál křesťanského života určitě není snadný. Na jedné straně je věřící pod stálým tlakem své odpovědnosti (a musí si dávat velký pozor, aby tuto odpovědnost nepřehnal), na druhé straně si nemůže nikdy stěžovat, že by jeho život neměl smysl."
Jan Sokol je předsedou Akademického senátu PedF UK (1994-97), členem Akademického senátu UK (1994-96, 1999-2001), členem vědecké rady několika fakult UK, Masarykovy univerzity Brno a UNESCO-College Goerlitz, členem Správní rady Masarykovy univerzity Brno, Sněmu a Dozorčí rady Akademie věd ČR (1998-2002), místopředsedou správní rady International Bureau of Education (UNESCO) v Ženevě (1998-2002) atd. V roce 2007 patřil mezi první, kdo podepsali prohlášení Ligy proti antisemitismu. Je ženatý, má tři děti.
Prameny:
http://www.jansokol.cz/
http://cs.wikipedia.com/
To jeho slova jsou naprosto výstižná. Jeho schopnosti a rozhled si jistě zaslouží naše uznání.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.