Sv. Kateřina Sienská

nar. 25.3.1347, zemř. 29.4.1380

Kateřina se narodila do početné rodiny jako 24.dítě, její dvojče zemřelo. Narodila se do bouřlivé doby, vedly se početné války, dominantní byla boj o moc, taktéž rozbroje mezi šlechtickými rody. Křesťanská víra se dostala na vedlejší kolej, upadala moc i prestiž papežů, kteří se v době avignonského pobytu dostali do závislosti francouzských králích.

Již v šesti letech měla Kateřina mystické vidění ve své touze co nejvíc se přiblížit Bohu a za rok se rozhodla, že zůstane pannou. Jako desetiletá navázala kontakty s dominikány. Ve dvanácti se odmítla na přání rodičů vdát. Hlavně matka byla z toho nešťastná, ale když otec viděl vzlétat bílou holubici nad její hlavou, rodiče respektovali její rozhodnutí.

Říká se, že když chtěla vstoupit do řádu dominikánských terciářů, nebyla přijata, protože měla pěkný obličej. Jako kdyby chtěl Bůh vyslyšet její touhu, onemocněla neštovicemi a ve tvářích jí zůstaly po nich stopy – nepěkné jizvy. Je ale pravda, že ještě předtím, než do řádu vstoupila, žila přísně asketicky (3x denně bičování za pokání všech, spala na tvrdé posteli, živila se pouze vodou s léčivými bylinkami). Do řádu vstoupila v r. 1363.

Po dalším vidění začala pečovat o nemocné a chudé. Dosud negramotná se později naučila číst, aby mohla studovat Bibli. Od roku 1370 psala dopisy vysoce postaveným duchovním osobám. Vyjadřovala se v nich velmi osobitým a udivujícím způsobem k různým náboženským otázkám. Protože neuměla psát, dopisy diktovala. Své neobvyklé jednání musela obhajovat před generálním shromážděním řádu ve Florencii. Vyvrátila všechny podezření z kacířství a mohla nadále cestovat a kázat na veřejnosti. V roce 1375 byla obdarována stigmaty, které skrývala.

Na Kateřinu mělo velký vliv setkání s jejím budoucím celoživotním zpovědníkem dominikánem Raimundem z Capuy (později generálem řádu), spolu odjeli k papeži Řehoři XI.1376, přimlouvajíc se za Florencii, která byla ve válce s papežem. Neuspěla, ale posílila papežovo rozhodnutí přesídlit do Říma. Podobných aktivit měla před sebou nezpočet, celou dobu usilovala také o jednotu Církve.

Poslední léta se živila pouze Eucharistií. Její zubožený žaludek vlivem dlouhé a tvrdé askeze nemohl už přijímat žádnou potravu. Zemřela v bazilice sv. Petra, kam na mši vyloženě dovlekla. Její ostatky zůstaly neporušeny spočívat ve skleněné rakvi pod oltářem kostela Santa Maria sopra Minerva. 2x bylo její tělo exhumováno kvůli odebrání relikvií.

Svatořečena roku 1461 papežem Piem II.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/

/Katis/