26. dubna 1921 se narodil český diplomat, politický vězeň a historik zabývající se dějinami katolické církve v komunistickém Československu Václav Vaško.
Po maturitě studoval Vysokou školu obchodní v Bratislavě. Po účasti na Slovenském národním povstání byl zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici.
Po válce se stal atašé v Moskvě, zde se oženil s Irinou Jukovovou, jejíž otec byl popraven během stalinských čistek r. 1938. Když byl Vaško r. 1946 povolán do Prahy (jeho otec byl falešně obviněn z protistátní činnosti), manželka povolení vycestovat nedostala a když se manželům narodila dcera Marija, uviděl ji její otec až rok poté.
Poté, co byl r. 1951 propuštěn z MZV, pracoval dál jako dělník. 5. 2. 1953 byl zatčen a po roce stráveném ve vazbě byl r. 1954 odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. 9. 5. 1960 byl Vaško amnestován.
Během Pražského jara se podílel na založení Díla koncilové obnovy. R. 1969 se stal vedoucím Vydavatelství ČKCH a r. 1971 se konečně po 22 letech setkal v Moskvě s dcerou a manželkou.
R. 1988 se stal členem výboru Desetiletí duchovní obnovy národa, později pomáhal organizovat pouť do Říma u příležitosti svatořečení Anežky. Založil také nakladatelství a vydavatelství Zvon.
V říjnu 1998 získal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.
20. května 2009 v Praze zemřel.
Napsal několik knih o dějinách katolické církve v komunistickém Československu, např. Neumlčená nebo Dům na skále.
Životopis Ne vším jsem byl rád (Karmelitánské nakl. 2001)
www.vira.cz
www.katyd.cz
www.lidovky.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.