Velký pátek

Velký pátek je druhým dnem velikonočního třídení, je to den, kdy není mše svatá

Jsou ovšem obřady Velkého pátku, které vychází z historické skutečnosti, co v tento den prožíval Ježíš. Ježíš byl souzen a odsouzen nejdříve k bičování, poté rozhodl Pilát, že jej nechá na přání davu ukřižovat. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, kdy Ježíš umírá (Mt 27,45...). Později večer jeho tělo sňali z kříže a uložili do hrobu, neboť nastávala sobota, kdy židé nesmějí vykonávat žádnou práci. (Zkrácená verze, stejně to většina z nás uslyší v pašijích, když ze přijdeme tento den na obřady.)

Velký pátek je dnem smutku, tak jako je nám smutno, když nám zemře někdo milý a drahý, nemáme z ničeho radost, nemáme chuť jíst, pít... Proto je taky Velký pátek dnem přísného postu - půst újmy znamená, že jíme asi tak polovinu toho, co obvykle, či jen chléb a vodu, jak kdo. Jednou za den se můžeme najíst dosyta (což není totéž, co nacpat se k prasknutí). Tento půst je povinný od 18 do 60 let věku, osvobozeni od něj jsou lidé nemocní. Dále platí půst od masa teplokrevných zvířat. Nemusíme se celý den tvářit "jako na pohřbu", ale je dobré si občas vzpomenout, co si tento den připomínáme.

Obřady Velkého pátku není mše, i když se podává eucharistie. Obsahují čtené nebo zpívané pašije - tedy vyprávění o utrpení a umučení Ježíše podle evangelia, dále prosby, které jsou pro tento den zvlášť připravené, uctívání kříže, který byl sice určen pro největší lumpy a zločince (tak jako bychom třeba dnes uctívali šibenici, gilotinu nebo elektrické křeslo), ale díky tomu, že Ježíš přijal tuto potupnou smrt, zničil a "zabil" i naše hříchy. Posledním bodem tohoto setkání je podávání eucharistie, která se uchovává z minulého dne. Na závěr obředů kněz přenese Ježíšovo tělo - eucharistiii - na místo, které nám připomíná jeho hrob. Tam je možnost se znovu v klidu vrátit a rozjímat.