Bl. Sára Salkaházi

11. května se narodila bl. Sára Salkaházi

Košická rodačka Sára Salkaházi se narodila jako Sára Schalkház v maďarskojazyčné rodině s německými předky (jak ostatně naznačuje už jméno). Její otec, přední košický hoteliér, zemřel dva roky po jejím narození, což nepochybně přispělo k tomu, že ze Sáry vyrostla žena nezávislejší, než bylo v té době obvyklé. Vyučila se učitelkou, ovšem učila pouze krátce: raději se tohoto povolání vzdala, než by složila povinnou přísahu věrnosti Československu, neboť jako Maďarka tímto státem z hloubi duše pohrdala.


Po krátké kariéře knihvazačky vstoupila do maďarské Národní křesťansko-socialistické strany Československa a stala se redaktorkou jejích stranických novin, v nichž se zabývala především sociálním postavením žen. V roce 1922 se zasnoubila. V té době by asi těžko někdo sázel na to, že zasnoubená, dosti světská novinářka vyhlášená rekordní spotřebou cigaret bude někdy řeholnicí, nicméně stalo se tak - v roce 1929 vstoupila k sestrám sociální pomoci.


V řadách institutu začala znovu působit jako učitelka (učila náboženství) a redaktorské práci v časopisech určených katolickým ženám. Byla v tom dost dobrá a projevovala i značné organizační schopnosti při vedení charitativních projektů, ovšem měla určité potíže se zapadnutím do řádového života a občas i zdravotní a psychické potíže způsobené permanentním přepracováním. Z těchto důvodů její představené odložily termín jejích věčných slibů, což ji značně ranilo.


Koncem třicátých let se nabídla jako dobrovolnice pro výpomoc na benediktinských misiích, její nabídka byla schválena generální představenou a odjela do Budapešti připravit se na tuto misi. Propuknutí druhé světové války ji však znemožnilo. Sára Salkaházi poté působila v Budapešti, kde složila v roce 1940 věčné sliby, a organizovala zde různé aktivity spolků katolických žen. Byla ředitelkou Hnutí katolických pracujících žen, organizovala vzdělávání pro pracující ženy a založila a vedla Dům pro pracující ženy.


Sára Salkaházi nenáviděla nacismus, na protest proti poněmčování a ponacističťování maďarských vyšších tříd si změnila příjmení na maďarštější Salkaházi. Její Dům pro pracující ženy se stal jedním z klíčových míst, které řád využíval k pomoci pronásledovaným, především Židům. Působil jako dočasný úkryt, centrum a sklad materiální pomoci a místo pro předávání falšovaných dokumentů.


Život sestry Sáry se uzavřel 27. prosince roku 1944, kdy řádový dům na udání jedné z jeho světských zaměstnankyň obklíčili tzv. nilaši (členové bojůvky maďarské nacistické Strany šípových křížů), prohledali jej a odvlekli Sáru Salkaházi, jednu ze světských spolupracovnic a několik ukrytých Židů (sluší se poznamenat, že sestra Sára nebyla na počátku akce v domě a mohla utéci, nicméně protože jí bylo jasné, že nilaši budou hledat někoho zodpovědného, koho "potrestají", tak se do domu vrátila). Večer byla s několika dalšími oběťmi dovlečena k Petöfiho mostu, zastřelena a svržena do Dunaje. Její tělo se nikdy nenašlo.


V roce 1972 jí Jad Vašem posmrtně udělil titul spravedlivá mezi národy. V roce 2006 ji papež Benedikt XVI. prohlásil blahoslavenou.


Více:
http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ra_Salkah%C3%A1zi

/Cinik/