Sv. Jan Sarkander

6. 5. 2010 0:00
Rubrika: Nezařazené

Dnes si katolická církev připomíná sv. Jana Sarkandera, kněze a mučedníka.


 

 Jan Sarkander se narodil 20. prosince r. 1576 ve Skočově v dnešním Polsku. Roku 1592 začal se studii filosofie v Olomouci, v letech 1600-1603 pak studoval týž obor v Praze. Následně, v letech 1603-1604 studoval teologii ve Štýrském Hradci. Směřoval ke kněžství. Studia ale opustil, a 3. září 1606 se ve Velkém Meziříčí oženil s Annou Plachetskou. S ní se usadil v Brně. Anna ale po krátkém čase zemřela.
 Jan se poté vrátil k teologickým studiím a 21. prosince 1607 mu kardinál Ditrichštejn v Kroměříži udělil nižší svěcení. Za necelé dva roky, 19. března 1609 jej tentýž vysvětil na jáhna. Za tři dny nato byl Jan v Brně vysvěcen na kněze. Jeho světitelem byl olomoucký světící biskup Civalli. 
 Novosvěcený kněz pak pomáhal svému bratru Mikulášovi, rovněž knězi, který v té době pracoval na rekatolizaci na Opavsku. Mikuláš byl posléze kardinálem Ditrichštejnem uvězněn, neb byl podezřelý ze zrady. Záhy z vězení uprchl. Místo něj byl uvězněn Jan, podezřelý z toho, že bratrovi v útěku pomáhal. Když se celá záležitost vysvětlila, byl Jan poslán do samostatné duchovní správy. 
 Poměrně rychle střídal farnosti, kde působil. V té době to ale nebyl zcela vyjímečný případ. Kněží si tehdy měnili vzájemně farnosti poměrně běžně. A tak Jan působil v letech 1609-1611 v Uničově, v roce 1611 v Charvátech u Olomouce, poté ve Zdounkách, a v roce 1615 v Boskovicích. Od roku 1616 pak působil v Holešově, který byl také jeho posledním působištěm.
 Na svých působištích měl časté potíže s farníky, neb poměrně důsledně vymáhal placení tehdy obvyklých farních poplatků. Není se ovšem čemu divit, protože duchovní v té době nedostávali žádný plat, a tyto poplatky tedy byly jediným prostředkem k jakž-takž slušnému živobytí.
 V Holešově provedl rekonciliarizaci kostelů, což obnášelo i přenesení ostatků v kostele pohřbených protestantů na místní protestantský hřbitov, zvaný "v zahradách" - tato skutečnost byla pak jedním z jeho obvinění po zadržení.
Pod holešovskou faru patřilo též několik obcí na panství protestantského pána Václava Bítovského z Bítova. Ten zadržoval farní poplatky, takže se se Sarkanderem dostal do vleklých sporů.
 V roce 1619 vykonal Jan Sarkander poutní cestu do Čenstochové v Polsku, kde se účastnil exercicií. Poté pobýval nějaký čas v Krakově. V Čechách a na Moravě totiž toho roku vypuklo stavovské povstání, a Sarkander se obával návratu. V listopadu téhož roku se ale vrátil do Holešova. 
 V únoru 1620 vpadli na Moravu Lisovčíci z Polska. Všude rabovali, jen v Holešově jim vyšli naproti věřící se zámeckým kaplanem Samuelem Tučkem a - dle některých zpráv i se samotným Sarkanderem. Zpráva o účasti Sarkandera na tomto procesí je ale považována za nepříliš věrohodnou.
 Na Moravě zakrátko došlo k převratu. Moci se chopili protestanté. Sarkander vycítil nebezpečí (někteří protestanté se domnívali, že vpád lisovčíků na Moravu dojednal během svého pobytu v Polsku právě on) , předal duchovní správu ve městě zámeckému kaplanu Tučkovi, a začal se skrývat. Skrývání se dařilo delší dobu, ale nakonec byl Jan chycen v lese u Troubek.
 Následovalo Sarkanderovo odvezení do Olomouce a postavení před soud. Nutno podotknout, že soud to byl prapodivný. Jedním ze soudců byl Václav Bítovský z Bítova, právě ten, s nímž měl Jan před časem spory stran placení církevních poplatků. 
 Byla vznesena obvinění ze zrady a z dojednání vpádu lisovčíků. Byl také obviněn z toho, že při rekonciliarizaci holešovského kostela nechal ostatky protestantů z kostelní hrobky zahrabat na "jakési zahradě" - toto obvinění plynulo z nedostatku znalosti holešovských reálií. Jak již bylo psáno výše, označení "v zahradách" se používalo pro tamní protestantský hřbitov.
 Jan byl také tázán na politické záměry pána Holešova, Ladislava Popela z Lobkovic, jemuž byl zpovědníkem. Soudci se upnuli na představu, že Lobkovic se o svých politických záměrech zmínil při zpovědi, a chtěli po Janovi, aby jim sdělil, z čeho se holešovský pán zpovídal. Vyzrazení obsahu zpovědi by bylo jasným porušením zpovědního tajemství. Jan razantně odmítl obsah zpovědi vyzradit, načež byl několikrát podroben tortuře, zostřené o drastické výmysly soudců. K tortuře totiž bylo přidáno obsypání Sarkandera peřím se smolou, které bylo následně zapáleno, a podobné praktiky.
 Toto zacházení nebylo možné přežít. Jan poté několik dní živořil v cele vězení. Olomoučtí katolíci sice prosili, aby jej mohli přenést do některého domu a pečovat o něj. Nebylo jim to však umožněno. Umírající Sarkander se až do smrti modlil breviář. Rukama, vykloubenýma při tortuře, nemohl však obracet stránky. K jejich obracení proto používal vlastní jazyk. Přestože olomoučtí katolíci se mu snažili pomoci, i když byl dále uvězněn, Jan Sarkander dne 17. března 1620 zemřel na následky mučení. 
 Beatifikován byl v roce 1859. Ve 20. století proběhla mezi českými protestanty a katolíky zdlouhavá polemika. Byla napsána řada článků. Některé se netajily tím, že jejich účelem je jen a pouze očistit od obvinění Sarkanderovy soudce. V těchto článcích byl dokonce některými protestanty označen Sarkanderův soudce Václav Bítovský za mučedníka. Václav Bítovský byl sice v roce 1628 popraven, ale jako dezertér, když byl chycen bojujíc v Dánské armádě.
 V roce 1995 prohlásil papež Jan Pavel II. Jana Sarkandera za svatého. Stalo se tak při jeho návštěvě ČR, v Olomouci, 21. dne měsíce května. Spolu s ním byla svatořečena Zdislava z Lemberka.

Prameny:
- J. Francek: Zločin a trest v českých dějinách
- kolektiv: Kněz a mučedník Jan Sarkander - sborník ke svatořečení
-
http://cs.wikipedia.org

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka