Czesław Miłosz

Czesław Miłosz, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy, se narodil 30.6. 1911.

Vystudoval práva a pak působil v polském rozhlase ve Vilniusu a ve Varšavě. Pracoval jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Od roku 1940 byl aktivním účastníkem protiněmeckého odboje.

Po druhé světové válce měl Miłosz pozitivní vztah k tzv. lidově-demokratickému (komunistickému) režimu v Polsku. Ještě před válkou byl levicového založení. Myslel si, že má povinnost se angažovat při budování nového společenského a politického řádu. Působil také ve Spojených státech a ve Francii jako polský kulturní atašé.

Czesław Miłosz kolem roku 1951 pochopil, že stalinistický komunismus je teror a pronásledování stovek tisíc polských vlastenců. Básník se rozhodl rozejít s polskými úřady a požádal o politický azyl ve Francii. Emigroval do Paříže, posléze od roku 1961 přednášel na Kalifornské univerzitě v Berkeley slovanské jazyky a literaturu.

V roce 1980 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Poté polská oficiální místa změnila přístup k Miłoszovi a některá jeho díla začala být v Polsku vydávána (jiná však stále zůstala na indexu), Miłosz také mohl Polsko navštěvovat.

Po změně režimu, počátkem devadesátých let se vrátil do Polska a žil v Krakově, kde také zemřel.

Po

Czesław Miłosz

Odpadly ze mne všechny názory, mínění, přesvědčení
myšlenky, jistoty, zásady,
pravidla a zvyklosti.

Octl jsem se nahý na pokraji civilizace,
která se mi zdála být komická a nepochopitelná.

Klenuté sály akademie po jezuitech,
kde se mi dostávalo vzdělávání,
by se mnou spokojeny nebyly.

A to i přesto, že jsem udržel v paměti
několik latinských výroků.

Řeka dále plynula dubovými a borovými lesy.

Stál jsem po pás v trávě a vdechoval divokou vůni
žlutých květů.

A mraky, oblaka. Jako vždy v oněch končinách,

mnoho mraků.